Šutr 29 - Vyjednávání

„Je to velice citlivá situace v Domovině.“ Řekla Alna Algemonovi, nástupci Mavis. Neměl tak klidné vystupování jako Mavis, ale i tak z něj vyzařoval respekt.  

„Před padesáti lety se z jedné planety rozšířila nákaza. Bleskově se šířila po Domovině. Nakažení neměli první měsíc žádné příznaky. Zemřelo mnoho lidí. Zavedli se přísné karanténní opatření. Několik dní pro vyšetření lidí přilétajících na Deltu a ostatní vnitřní planety Domoviny. Několik měsíců pro ty co přilétají z planet mimo Domovinu. Těch je ale velice málo. Nikdo nemá potřebu hledat nové planety. Občas se najdou šílenci, co chtějí nalézt Starou planetu, ale z nich se zatím nikdo nevrátil.“

Alna měla pocit, že zrovna ona by o tomto mluvit neměla. O epidemiích věděla jen to, co se k ní dostalo z lékařské stránky. Netušila jak se pořádková služba zachová a jaké mají rozkazy.

„A před dvěma lety Pelerská chřipka.“ Váhala jestli jim má o tomto povídat. Nevěděla toho moc a většina z toho byly spekulace šířící se ústně po Domovině. „Ve zprávách bylo, že na Peleru nikdo nepřežil a pár těch co se dostalo z planety, se podařilo izolovat.“

Znovu zaváhala, byly to opravdu jen nepodložené pověsti. „Ale také se říká, že Peler byl zničen pořádkovou službou Domoviny. Vyhlazena, aby se nemohla nákaza šířit dál.“ Pokrčila rameny. „Nevím co je na tom pravdy.“

„Co udělají, když je na planetu nepustíme?“  

„Otázkou je to co udělají, když je pustíme!“ Hlasy v místnosti zněly neočekávaně klidně, i když tady jednali o osudu celé planety. Otázek bylo hodně. Zatím ne nevynořovaly žádné odpovědi.

Alna byla přítomna této porady jako odborník na Domovinu, i když se takto necítila.

„Měli jsme zůstat v izolaci, tak jako to bylo vždy.“

„Nemá smysl řešit, co mohlo být.“

„Za dva dny přiletí Nena. Volili jsme ji, bude za nás vyjednávat.“ Ozval se Algemon.

„Poslechnou ji?“ Tentokrát otázka mířila na Alnu.

„Možná.“ pokrčila rameny. „Určitě by to mohlo získat čas. Když mají čas s námi komunikovat. Pár dní ještě počkají.“

„Zatím je můžeme zaměstnat a dát jim ty dva vetřelce.“ Zazněl mladý hlas. Sinlo, jeden z lékařů co ošetřovali stavitele a Grega byl taky přítomný.

Konec jednání byl nejasný. Shodli se na tom vyčkat a vnutit jim vetřelce.

„Čekat na senátorskou loď? Můžou změnit plány, nemusí přiletět včas.“ Rozčiloval se Ordo.

„Trváme na tom.“ Ozval se Algemon z komunikátoru.

„Mezitím může být na planetě epitým. Mohlo by se to vyřešit do doby, než přiletí.“

„Máme tu dva lidi z Domoviny. Překročili zde zákon, můžete si je vyzvednout.“ Ignoroval jeho návrh Algemon.

„Musí je stejně vyzvednout epitým a dát je do karantény.“ Protestoval.

„S tím souhlasíme, ale jen si je vyzvedne a nic jiného. Sestavíme plán, kdy a jak si je může vyzvednout.“ Algemon chtěl přerušit spojení.

„Ještě moment, co za zákon porušili?“

„Bylo jich víc. Stačí nám jejich vyhoštění.“

„Musíme vědět, co udělali a jaký za to dostanou trest.“

Algemon vzdychl. „Porušili opakovaně zákaz vstupu na planetu a její části. Zákona nedbali, ani když na něj byli upozorněni. Ničení přírody, nedovolená výstavba.“

Ordo si znovu přehrával příkaz, který dostal z Delty. Musel si přiznat, že to, co v něm bude, čekal. Jen pořád doufal, že k tomu nedojde.

Po potvrzení infekce týmem epidemiologů měl být veškerý život na planetě zničen. Argument, že lidé napadení infekcí už nejsou lidmi, se mu moc nelíbil. Viděl záběry toho, co se stalo v sanatoriu. Lidé se zde opravdu proměnili v běsnící zvířata.

Nečekal, že na planetě najde rozumné lidi. Nechápal, proč nechtějí epidemiology vpustit na planetu. Jestli by zde nebyla zaznamenána infekce, odletěli by pátrat jinam.

Podíval se znovu na informace o planetě. Dlouhá izolace, styk s Domovinou pouze obchodní, velice řídký, zemědělské produkty. Překvapil ho počet obyvatel. Při tomto množství lidí musí mít vybudovanou infrastrukturu, vedení. Jeho zkušenosti mu napovídaly, že jestli toto bez Domoviny dokázali, musí být víc, než primitivní planetou za kterou ji pokládali.

Násilné vynucení vstupu se mu nezdálo jako dobré řešení. Vyspělejší civilizace se brání zásahům zvenčí. Čím víc izolované tím větší kladou odpor. Rozhodl se vyčkat na senátorku oblasti a mezitím vyzvednout dva vyhoštěné obyvatele Domoviny.

„Tohle jíst nebudu, je to pěknej hnus,“ rozčiloval se Greg. Mladý kluk, který mu jídlo přinesl, se na něj nechápavě podíval. Pak pokrčil rameny a chtěl jídlo odnést.

„Počkej, počkej,“ zarazil ho Greg. „Jen na to nejsem zvyklý, nemáte nějaké jídlo z Domoviny?“

Stavitel už svou porci začal jíst. Trochu se nad ní ušklíbal, ale neříkal nic.

„Tohle je lepší než jídlo z Domoviny, má všechno co člověk potřebuje.“

„No víš, moje tělo potřebuje něco jiného.“

„Zeptám se.“ Řekl kluk váhavě a odešel.

„Ztrácíš čas. Když jsem sem letěl, informoval jsem se o planetě. Dováží sem zemědělské stroje, elektronické hračky, zábavní techniku, občas nějaký materiál, ale jídlo žádné.“

„Elektronické hračky? Na co potřebují elektronické hračky? Kde je mají? Nás tu nechají v chatrči, kde není ani pořádný nábytek.“

Ordo si znovu prohlížel informace o planetě. Zaujalo ho to samé, co stavitele. Soběstačná planeta. Žádný dovoz potravin, dokonce ani léků. Nejprve si ani nevšímal elektronických hraček, jen se nad jejich dovozem podivil. Pak se ale podíval na položky, které byly dovezeny pořádně.

Hračky a zábavní elektronika se dovážela jen s tou nejmodernější technikou. Mezi ně patřily i simulace zbraní. Neškodné, ale elektronika a software by mohly být přeneseny do skutečné zbraně. Navádění, zaměřování a vyhledávání cílů byly plně funkční i v simulacích.

Byly tu i nákupy zemědělských strojů a materiálu – prvků, které se na této planetě vyskytují zřídka. Těžké zemědělské stroje, materiál a technické prvky z her mohly dát dohromady stejně vyspělé zbraně, které měli na palubě lodi. Při této představě se Ordo zamračil. Už si byl jistý, že jeho tušení, že nejde jen o primitivní zemědělskou planetu je správné.

Tentokrát do chatrče s dvojicí co je ošetřovala, vešla i Alna. Měla na sobě teplé oblečení z Domoviny a tak oba ihned zpozorněli, když ji uviděli.

„Kdo jste? Víte co s námi bude?“ Vychrlil ze sebe Greg.

„Je tu loď z Domoviny. Pořádková služba. Vydají vás. Poletíte zpátky na Deltu.“ Řekla a zvedla stavitelovu ruku. Prohlížela si ji. Ruka jej ještě svědila, ale zarudnutí už bylo menší. Alna si ruku pořádně prohlížela.

„Potřebuji vzorek tkáně“ řekla napůl ke dvojici domorodců napůl k nim.

„Co se stalo? Zhoršuje se to? Cítím se líp. Ruka už tak nepálí.“ Řekl zmateně stavitel.

Alna se na něj usmála. „Je to jen poslední test, abychom měli jistotu. Zítra ráno si vás už převezmou.“

Odebrala vzorek tkáně z ruky stavitele. Dvojice domorodců udělala to samé s Gregem. Pak se obrátili k odchodu.

„Hej, nemůžete nás tady takhle nechat.“ Křikl za ní Greg. Alna se na něj obrátila.

„Nemůžu pro vás víc udělat. Porušili jste zákon. Zítra se o vás postarají z Domoviny. Do té doby se vám tu nic nestane.“

„Víte co nám tu dávají za jídlo?“ zkusil znovu Greg. Když nic jiného, mohla mít alespoň přístup k normálnímu jídlu.

Alna se na něj podívala a pak na poloprázdné misky s jídlem. Vzdychla a sáhla do kapsy. Vytáhla dva malé balíčky sladkostí.  

„Moje poslední,“ řekla s trochou lítosti. Měla tu zásoby jídla, které si sebou vzala z lodi. Chtěla ale na sobě vyzkoušet zdejší stravu, co udělá s člověkem, s jeho metabolismem. Jídlo ji nechutnalo, i když se musela přiznat, že už jí není tak protivné jako na začátku. Co jí však hodně chybělo, bylo sladké. Pár dní to vydržela a pak si začala svou dietu vylepšovat sladkostmi. Vlastně se na barutové dietě cítila skvěle. Byla to sice trochu jednotvárná, ale vyvážená strava.

Dívala se, jak se na balíčky muži vrhli a slastně pojídají sladkosti. Raději se obrátila a vyšla z chatrče. Když se v duchu rozloučila se sladkostmi, její mysl přešla ke vzorkům tkání.

Jestli měli pravdu, dala by se modrá pavučina použít ve zdravotnictví. Látka z kytky by ochránila tělo před tím, aby se pavučina rozrostla v těle a modrá pavučina by vyléčila zranění a některé nemoci.

Domorodci byli nemocní stejně jako ostatní lidé. Jen modrá pavučina, symbiont, jak jí říkali, držela některé nemoci v mezích. Nemoc se nešířila, nezhoršoval se zdravotní stav. Bylo-li poškození mechanické, dokonce došlo k plnému uzdravení. Tedy by mohl být úspěšný postup pacientovi dát výtažek z kytky a pak ho nechat uzdravit pavučinou. Podle domorodců by to fungovalo i na některé nemoci. Bylo i dost nemocí, na které pavučina byla krátká, ale i tak se ji zdálo, že modrá pavučina ne objev velice významný. Možná objev století.

Zatřepala hlavou, aby zahnala sny. S pavučinou bude ještě hodně práce a nejvíc na začátku. Přesvědčit pořádkovou službu, že na planetě není žádná nákaza, která by hrozila. Vzpomněla si i na Nenu, která měla přiletět zítra. I ona by mohla svou nemoc takto porazit. Nebo alespoň zmírnit.