Jsem tvá Nemesis

Vždy jsem byla spíše samotář. Společensky mě to moc nešlo. Neprůbojná tichá osoba, která je většinu času zavřená ve svém vlastním světě. Na muže jsem nikdy moc dojem nedělala. Neuměla jsem to s nimi. 

 A uťápnutého chudáčka, který si na mě troufá, jen proto, že vypadám křehce a on je zoufalý a na nikoho jiného si netroufá, jsem rozhodně nechtěla. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že zůstanu sama až do konce života, když se objevil on. Byl krásný, výřečný a oblíbený. Pravý opak mě samotné. Pro mě to byla láska na první pohled. Na začátku jsem si myslela, že zůstane jen platonická. Ale jen do doby, kdy mě s krásným úsměvem na tváři oslovil a pozval na oběd.

Hezká milá a hlavně nevtíravá. Bylo mi špatně z žen, které se nabízely jako lákavě až řvavě zabalené zboží na krámě. Uchvátila mě svou jemnou povahou i prostou krásou. Už po pár schůzkách jsem si byl jistý, že je ta pravá. A protože nebyla jedna z těch, které si člověk musí vydobýt, bylo lehké ji požádat o ruku.

Naše chození bylo docela rychlé. Malá svatba mi vyhovovala. Nesnáším davové oslavy.  Po svatbě to bylo jiné, než jsem čekala. S manželovou společenskou povahou jsem si myslela, že budeme chodit více do společnosti. A také, že bude více doma. Za pár měsíců to bylo tak trochu jedno. Bylo na cestě naše první dítě.

Kariéra mě stála mnoho času. Mít v tuto chvíli nenáročnou manželku bylo výhodou. Je pravda, že jsem občas přemýšlel o nějaké atraktivní. Jedna ze sekretářek jako by byla k tomu stvořená. K podobnému flirtu. Ale přeneslo by to jen komplikace. A ty já nerad. Jsem pyšný na své plánování a mám rád, když jde vše hladce.

Dítě. Je to ten nejúžasnější pocit být rodičem. Trochu mě mátlo, že jsem k němu musela dojít až za několik let. Možná to bylo tím, že jsem se cítila sama. Nemůžu říct, že by mi manžel nepomohl. Vše zařídil. Koupil, na co jsem si jen vzpomněla. Dokonce zařídil i chůvu abych mohla jít cvičit, k holiči, nebo nakoupit. Zařídil nejlepší školku i školu. Jen s námi moc nebyl. Občas se u nás objevila návštěva z jeho práce. Připadalo mě, že se chlubí skvělou milující a fungující rodinou. Možná i proto zařídil to hlídání a tlačil mě, abych si zašla k holiči. Návštěvy nebyly tak často a tak mě to nevadilo a za svůj čas jsem byla vděčná.

Po porodu její atraktivita klesla skoro na nulu. Když se pak dala dohromady, samozřejmě jsem ji k tomu musel postrčit, měl jsem pocit, že se začíná blížit těm flirtujícím vtěrkám. Trochu ji přibrzdit nebyl problém, stačilo další dítě.

Další dítě přišlo na můj vkus příliš brzy. Ale už jsem si mateřství více užívala. Děti rychle odrostly, chodily do školy. A já jsem přemýšlela co dál. Přes manželovy protesty jsem si sehnala místo v knihovně na poloviční úvazek.

Pak chtěla pracovat. To se mi nelíbilo. Chtěl jsem ji u dětí a ne aby se někde bavila s chlapama, nebo dělala rádoby kariéru. Ne, že by si s někým začala, taková není, to se nebojím. Naštěstí si našla místo v knihovně, kde bude s babama. Na oko jsem brblal a pak tam nastrčil jsem tam i sestřenici. Takovou hloupou slepici, která ke mně vzhlíží. Nenápadně jsem je dal dohromady. Na tento tah jsem obzvlášť pyšný.

Myslela jsem si, že se s tím smířil, ale pak do knihovny procpal Adélu. Byla u nás pečená vařená každou chvíli. Nevím, co na ní vidí, snad jen to, že mu vše odkývá a usmívá se na něj jako na svatý obrázek. Nejprve jsem chtěla její vlezlé kamarádství nějak zahnat do autu, ale její koníček mě trochu nadchl. Ne esoterika, spíše bylinkářství. Má babička byla kdysi dávno nařčena z čarodějnictví, samozřejmě jen sbírala bylinky a dávala je lidem na kašel. Ale i tak. Měla jsem od manžela pokoj a dotáhnout Adélu tam, kam jsem chtěla já, ne ona, bylo velice snadné. A přitom si manžel myslel, že to já jsem ve vleku Adély.

---

Kariéra si mi rýsuje opravdu slibně. Doma jsem málo, ale co. Manželka je s Adélou, sbírá ty své pitomé bylinky po lese, nebo se rýpe v zahradě. Ani nevím, jestli se ještě umí slušně oháknout. Na domácí večírky s kolegy není čas. Obzvlášť, když je tu Sisi. Říkal jsem si, že takové nestojí za tu námahu, ale Sisina je jiná. A hlavně mi říká nejnovější důležité informace přímo od šéfa.

Nejprve jsem chodila do lesa na bylinky, teď i běhat. Je to lepší než holčičí drbárna s Adélou. Manžel moc nebývá doma, mám pocit, že někoho má. Poslední dobou bývá nevrlý a dost zlostný, raději v tom nešťourám. Několikrát mě i uhodil. Sice se to pak urovnalo, ale jsem z toho docela špatná. To co vypadalo zprvu jako pohádka se mění v noční můru. Nechci se vzdát a být objetí. Začala jsem si odkládat něco peněz stranou.

Se Sisi to moc neklape, ale informace se hodí, tak pokračuji. Jsem trochu znechucen. Sisi má sice vzhled skvělý, ale v posteli to moc neumí. Neumí mě správně rozhajcovat.

Jsem z celé té situace unavená. Ani se se mnou pořádně nebaví. Ta holka mu volá každou chvíli. Rozhodla jsem se pro malý experiment. Přidávám mu do snídaně bylinku pro utlumení sexuální touhy. Vypadá to, že to funguje. Snažím se na něj moc nezírat a nezkoumat okatě jeho reakce. I když mě spíše přehlíží, nechci jej na to upozornit.

Povýšení. Konečně. Stal jsem se spolumajitelem firmy. Musel jsem trochu zainvestovat a zadlužit se. Nic jsem manželce neřekl, nesouhlasila by. Je tak přízemní. Budu však muset s ní do společnosti. Jak dlouho jsem ji neviděl v pořádných šatech? No snad od poslední domácí večeře, když jsem pozval nadřízeného. Nechápu to, že nikam nechodí. Nikdy mi to nevadilo, spíše vyhovovalo, že se drží doma. No fakt si nedovedu představit, že vymění tepláky za šaty. Poslední dobou se chová jak puťka a dokonce se na mě zbožně dívá jako ta slípka Adéla.

Firemní večírek. Vždy tam chodil sám. Co se změnilo? Byl dost nevrlý, když mi to říkal. Naznačil něco, že si dovede v této pozici představit někoho jiného, tak ať se dám do kupy. Padla další rána. To mě rozzlobilo, ale nesmím se prozradit. Možná se neoblékám do značkových věcí jako on, ale to snad neznamená, že neobstojím ve společnosti. Raději jsem mu přisypala trochu jedné z bylinek, o které teď čtu. Má uspávat, jen má trochu vedlejších účinků, když se to přežene, nebo používá dlouhodobě.

Chtěl jsem dohlídnout na to, jak se připraví na večírek, ale nějak sem to zaspal. Bál jsem, že přijde v tom starém kostýmku a bude jí malý. Objevila se v červených vyzývavých šatech. Musel jsem uznat, že její postava je lepší dokonce než Sisina. Naštvalo mě to. Kde vzala takovou postavu? A bavila až příliš s ženou mého šéfa. Nikdy bych neřekl, že si ty dvě budou rozumět. Šéfova žena je sebevědomá, nezávislá. Vede řetězec lékáren.  

Večírek nebyl tak hrozný, jak jsem čekala. Vlastně jsem získala novou kamarádku. Žena od manželova šéfa ví o bylinkách ještě více než já. Svěřila mi tajemství, že její manželství je jen formální. Vlastně spolu chodí jen na společenské akce, kde získávají zákazníky a kontakty. A také to, že firma má problémy. Byla ráda, že prodala svůj podíl včas. Poznala jsem i manželovu milenku. Nehlásila se k němu, ale viděla jsem, jak jej spaluje pohledem.

Pil jsem až příliš. To se mi nestává. To ona mě tak rozhodila. A taky na to doplatila. Těch pár facek si zasloužila. Snad si dá příště pozor a nebude se chovat tak nestydatě. Uklidnilo mě to jen na chvíli. Před tím jsem na ní křičel. Prasklo to se Sisi a taky s penězmi, které jsem investoval do podílu firmy. Naštvalo mě, jak na mě tak oddaně kouká. Mělo mě to spíš potěšit, ale bylo to spíš opačně. Proč mám poslední dobou tak mizernou náladu? A k tomu ten průjem. Fuj, nedá se s tím pořádně fungovat.

Chladím si monokl. Vařím mu kafe. Poslední dávka bylinek. Dám dvojitou dávku. Jestli mám pravdu, pak už je můj experiment u konce. To jak se rozmluvil, mě trochu rozzlobilo, přesto jsem jej se zájmem pozorovala. Chová se přesně tak, jak jsem čekala. I s tou agresivitou, o které jsem tušila už dlouho, že má v sobě.

---

„Kde jsi? Kafe sakra.“ Je mi pořád mizerně.

Přichází s hrnkem a nejistou rukou mi jej podává. Upřeně se na mě dívá těma ustrašenýma očima.

„Víš, co jsi včera provedla, že jo?“ Nesmím jí dát šanci uhrát to do autu. Mohla by si snad myslet, že ji snad začnu litovat, nebo se ji omlouvat.

Neodpovídá a dává se, jak dopíjím kafe.

„No tak?“

„Vím.“ Řekne pevným hlasem. Pořádně se na ni podívám. Ne její oči nevypadají ustrašeně, spíše zvědavě. Trochu mě to zmate. Známe se tak dlouho, co na mě může vzbudit zvědavost? A její oblečení je ještě podivnější. Nemá ani babičkovskou noční košili, ve které jí vídávám spát, ani staré oblečení ve kterém chodí na zahradu.

„Odcházím od tebe. Ať se o tebe stará jiná. Na účtu nám toho moc nezbylo.“ Sáhne za sebe pro kufr. Když uvidí jeho pohled, usměje se. „Zbytek věcí jsem si už odvezla.“

Vstanu z postele až příliš rychle, zatočí se mi hlava. Raději si zase sednu.

„Ty… Ty … Víš, co jsi?“

„Jsem tvá Nemesis.“ Ve dveřích se ještě otočí. „Za pár dní ti bude líp. Jen…“ Pohled jí sklouzne do rozkroku. „Se Sisi už to asi nebude taková zábava.“