Šutr 4 - Za hranicí
Teď se mu jeho slova vybavila, když četl zprávu v komunikátoru.
Byla to odpověď na jeho inzerát. Rozproudil Romanovi krev. Konečně naděje, že jej něco vytrhne z té nekonečné nudy. Nadšení z cesty za hranice Domoviny jej opustilo už dávno. Cesta byla dlouhá a nezáživná. Zpáteční bude ještě horší. Očekávání, které cítil, mu vydrželo jen chvíli a na krátký moment se vrátilo, když přiletěl na první planetu. Cestu si krátil fantaziemi o planetách s divokou přírodou, exotickou architekturou, o ostřílených lidech s dobrodružnou povahou.
Když přistál na první planetě podobné těm v Domovině, zjistil, že na ní žijí stejní lidé se stejnými problémy jako v civilizaci. Jen tu bylo méně pohodlí, zastaralé stroje, módní bylo to co v centru před mnoha lety. Místo zajímavých staveb se shledával s jednoduchými stavbami, lidé mu přišli spíše ustrašení a příroda měla k bujné vegetaci daleko. Teď je na poslední planetě jeho cesty a měl by se chystat na cestu zpět.
Zklamání bylo na něm přímo vidět. Mohl zde sjednávat pestřejší zakázky, nesvázané zákony a očekával, že se k němu budou hrnout lidé se zajímavými návrhy po tuctech. Musel využít všech možných praktik, aby vůbec nějaké zákazníky získal. Z těch zajímavějších se setkal však jen s požadavkem robota, který by sloužil jako náhražka partnera při sexu. Dokud z obchodu nesešlo, když oznámil cenu. Což se stalo skoro u každé zakázky. Zatím jeho obchody vypadaly velice bídně.
Až dnes. Podle zběžného popisu mu bylo hned jasné, že to nebude jen obyčejná zakázka. Za pár hodin se má setkat s majitelem. Začala v něm hlodat zvědavost.
Měl pro zákazníka objednat lidsky vypadajícího robota. Se speciálním programem, robota psychologa. S velice citlivými přístroji. Takoví se používali jen v těch nejvyspělejších klinikách. A taková tu, pokud věděl, nebyla. Co by tu také dělala?
Tento robot uměl poznat na člověku, po jakém rozpoložení se nachází, po čem touží, jaké emoce v jeho životě chybí. Do kůže měl zabudované senzory. Při dotyku s kůží člověka monitoroval jeho tělesné reakce.
Chtějí také nadstandardní program chování. Komunikací budou muset zjistit jak se ke člověku dostat, jak z něj dostat jeho touhy, které neumí vyjádřit slovy.
Určitě měl pravdu, byla to zakázka pro pocitové příběhy. Zvěsti o nich se šířily i v Domovině. Móda, která velice brzo skončila zákazem.
Rozhodl se, že musí zjistit víc. Nemůže si ujít tuto šanci, bylo to příliš lákavé. Poddat se příběhu, který nabudí všechny jeho emoce, které se teď zdály unavené. Nuda a podivné myšlenky o smyslu života budou už jen minulostí.
Odhodlaně se vydal k zadavateli zakázky. Budova byla jednoduchá, na první pohled nově postavená. Nebyla to moc hezká, spíše mu připomínala hangár. Nezajímavá stavba na nezajímavé planetě. Mírně zvlněná krajina s neduživým porostem nepůsobila vlídně, ale ani ponuře, jen únavně. Okolí Romana zklamalo. Úspěšné zábavní podniky, které znal, byly plné luxusu a pozlátka.
Přivítal jej ležérně oblečený chlapík s dýmkou v ruce jménem Greg. Než se však stačili vůbec promluvit o zakázce, přerušil jej hovor z komunikátoru. S úsměvem se omluvil a spěšně vyrazil ze dveří.
Vyšel ze dveří kanceláře a uviděl jak se Greg, vítá s podsaditým plešatým mužem, který by silně připomínal úředníka, kdyby na sobě neměl drahé šaty od La Dega. Tuto značku nosili jen ti nejbohatší. Byl to nezaměnitelný jednoduchý styl, který se pokoušelo napodobovat mnoho oděvních společností, ale vycházely jim jen laciné napodobeniny. La Degovy dílny vždy šily na míru.
Roman se díval, jak Greg bodře poplácává muže po zádech a hlasitě se směje. Vzpomněl si na smích, kterým počastoval i jej. Nebyl tak hlasitý ani tak vytrvalý. Napadlo ho, že délka jeho smíchu a jeho hlasitost se stupňuje s bohatstvím toho, s kým se baví.
Greg se zamračil, když si všiml Romana i toho jak se na ně díval. To mu vydrželo na tváři jen okamžik, pak se na ni hned rozzářil široký úsměv.
„Á náš robotista. Co pro vás můžu udělat.“ Zeptal se až příliš rozverně, ale Roman z jeho hlasu cítil chladné varování. Teď nebo nikdy.
„Abych mohl udělat co nejlepší objednávku, musím znát co nejlépe prostředí. Kde roboti budou, s čím se setkají, koho budou obsluhovat.“ Zaváhal jen na vteřinu. Tady to přece nezákonné není. „Vím, že tu prodáváte pocitové příběhy.“
Greg přivřel oči a zkoumal Romana. Než mu však mohl odpovědět, muž, kterého předtím tak bodře poplácával, se začal hlasitě smát.
„Mám rád drzé lidi. Proč by to nezkusil?“ Smích se proměnil v chladnou rozkazovačnou řeč. „Chci vidět, jak to funguje.“
„Ale to… Přece.“ Greg začínal vypadat ustaraně. Muž si toho však nevšímal. Obrátil se na Romana.
„Zaplatím to, chci pro vás to nejlepší. Prožijete dobrodružství svého života.“ Muž byl nadšený. Greg se trochu uvolnil, když viděl mužovo nadšení. Nejspíš si i uvědomil, že získal další zakázku. Že za něj bude platit někdo jiný? Co je mu po tom.
Romana jejich reakce zaskočila, začal mít pochybnosti, ale už se nedalo couvnout. Marně v rychlosti vzpomínal, proč byly pocitové příběhy zakázány. Snad i ty pochybnosti zvyšovaly jeho touhu něco zažít.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x