Probuzení - Přípravy

"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji." 

Přešel k oknu a zadíval se ven na východ slunce, které zalévalo světlem pestrobarevné město. Lidé a vozidla se daly do pohybu. Podle města by cizinci mohli usuzovat na obyčejnou technologickou společnost. 

"Změnila ji víc než ostatní. Ale nejsem si jistý že je to špatně. Potenciální nebezpečí tam je. Tak jako potenciální výhody."

"Ale testy dopadly dobře." Řekl tázavě starší. 

"Naše i jejich. Podle pravidel DNA je to člověk. Mají trochu jiný vzor než v centru."

"Dobrá." Zabručel starší ochránce. "Co to ostatní?"

"Nejsem..." Začal mladík.

"Já vím, já vím, ale poznáš lidi lépe než ostatní." 

"Myslím, že jsou připravené." Pokrčil rameny.

"Diplomat Danken má nejspíš smůlu. Podle mě se ani jedna v budoucnu nepůjde v jeho šlépějích. Prima má zájem o cestování. A Ala... Nadání možná má, ale zájem spíše o exobiologii." Usmál se.

Tentokrát se starší zatvářil ještě vážněji. Vstal, předstoupil před mladíka a zadíval se mu přímo do očí. Bylo vidět, že to často nedělá. Bylo pro něj těžké dívat se mladíkovi do očí. Jako by ho ten pohled ohrožoval, jeho oči se vždy zadívaly jinam. Tentokrát se přinutil dívat se mu přímo do očí.

"Co planeta? Má naději?"

"Ne v této podobě. Danken má pochybnosti, je to dobrý diplomat, ale nemůže nic udělat. Lidé zde se musí podrobit, nebo odejít. Nemají šanci odolat náporu zdejší přírody. Je příliš silná. A oni o ní ví jen minimum. Rozhodně méně než příroda o nich." Odmlčel se. Vypadalo to, že skončil. Pak znovu začal mluvit.

"Možná generaci, spíš o hodně méně. Jeden oběh, víc ne. Pak začne postevoluce."

Starý muž přikývl. "Neměla by zůstat? Nepomohla by?"

Mladší zavrtěl hlavou. "Je brzo, musí nejprve zažít převrat. Budou další. Alena planetě více prospěje, když se vrátí se zkušenostmi. A s odstupem."

"A vrátí se?"

Teď se mladý nahlas zasmál. "Nejsem věštec. Ale myslím, že ano. Bude se chtít vrátit. "

-----------------

Byla ráda za práci s Fany. Procházely všechny užitečné rostliny, které by se mohly hodit na lodi, shromažďovaly informace, jak je pěstovat. Učila se analyzovat půdu, dovídala se o rostlinách z jiných planet. Dostaly se i k rostlinám, na které narazila při svém výletu do zakázané oblasti. Fany byla fascinována silou zdejších rostlin.

"Žluto-fialový plod musel obsahovat nějaké látky, které stimulují nervovou soustavu. Nazvala bych ho kamikadze. Na vykonání něčeho, co by člověk za normálních okolností nezvládl."

"Znovu bych to zkoušet nechtěla." Ušklíbla se Ala.

"To bych ani nedoporučovala. Možná to je i návykové." Přemýšlela Fany. 

"Škoda, že tam nemůžeme zajít." Povzdechla si Ala. "Takových rostlin je tom hodně."

"Pořádné zkoumání by zabralo několik životů. Musíme se spokojit s tím co už je prozkoumané. Takové expedice do divočiny musí být plánovány na dlouho. A ještě déle trvá práce po expedici."

Fany na chvíli, při zmínce o expedici, vypadala vylekaně. Nejspíš si pak uvědomila, že jsou ve dvouměsíční klidové lhůtě, kdy nikdo nesmí na planetu, a hned se uklidnila. V této době čekají, jestli se neprojeví skryté nemoci, nebo narušení biosystému. Ala měla pocit, že pro všechny, kteří patří k lodi, je to jedna velká nuda. Ji naopak připadalo, že je kolem spousta práce. Byla za ni vděčná, pořád měla touhu utéct na planetu. Stýskalo se ji po přírodě. Věděla však, že by ji tam nepustili. Ale z města by se možná našla cestička, z lodi na cestě ke vzdáleně soustavě ne.

Ala chápala lidi z města, že nechtěli do divočiny. Celý život věděli, že je zdejší příroda nemusí přijmout. Rostliny jim mnoho neříkaly. Ale Fany? Posedlá rostlinami? Vlastně jimi žila, tak proč ne ona?

"To zní jako super práce. Na kolika takových expedic jsi byla?" Zeptala se nadšeně Ala.

Fany se zasmála. "Já? Skoro nikdy jsem neopustila loď. Ani mí rodiče." Pak se zamyslela. "Moje babička, nebo prababička, už nevím. Ta se narodila na planetě. Její vyprávění byla vždy plná dobrodružství. Vyprávěla mi o těchto expedicích."

"Jen jednou jsme byli na planetě." Pokračovala po chvíli Fany a otřásla se. "Bylo to strašně divné. Měli jsme vyměnit loď, ale ještě nebyla připravená. Byly to nejdelší tři měsíce. Divní lidi, bylo jich moc. Moc prostoru. Cítila jsem strašnou nejistotu celou dobu, musela jsem být pořád v budově. Když jsem vyšla ven a viděla ten prostor kolem, dělalo se mi špatně. Byla to neskutečná úleva být zase na lodi."

Ala přikývla. Moc si to nedovedla představit. Přirovnávala to svému pocitu, když se ocitla ve městě bez rostlin. 

Fany se nejistě usmála a začala mluvit o rostlinách.

----

Danken chodil sem tam po místnosti. Od jeho posledního letu se mnoho změnilo. Chtěl svou žádost probrat jen s kapitánem, ale nyní se pro závažné rozhodnutí scházela rada sestavená z pěti lidí. Potřeboval jen malou změnu, navíc si byl jistý, že je to rozumné. Kapitán trval na rozhodnutí všech.

Na planetě se blížil konec podzimní sezóny. Jako vždy se budou volit správci zásob na zimní sezónu. Bude se vyjednávat s ženami ve vesnicích, kolik se dá vytěžit z obdělávaných pozemků. Nechtěl být do těchto jednání zatáhnut. Sezóna na planetě trvala skoro celý běžný rok. Zimy tu bývaly dlouhé a kruté. Po naplnění sýpek se konaly volby lidí, kteří budou mít veškeré zásoby pro město i vesnice na starosti. Volby správců se konaly každý podzim, trvaly několik měsíců. Kdyby se jich zúčastnil, neodstartovali by včas. Měl také starost o Alu. Na planetě sílily pověsti o ptačích ženách.

Byl překvapený, jak přilnul ke své dceři, kterou znal jen krátce. Na chvíli přemýšlel, jestli jeho práce zde neskončila předčasně. Co když dojde k regresi a vše, co tu budovali zanikne...Věřil své práci i lidem, které zde nechává, že planetu z případné krize vyvedou, ale ta obava tam stále byla. 

Kapitán vypadal jako pravý mořský vlk. Prošedivělá bradka a dlouhé bílé vlasy a oblečení co pamatovalo lepší časy. Kdyby dal Danken na první pohled, zařadil by si ho do škatulky "nepřizpůsobivý rebel". Pohledem zavadil o další členy. Ochránce, staršího nenápadného muže, znal nejvíce. Ten se na rozdíl od ostatních pohyboval i na planetě. I když tam byl nový, jeho chování a nenápadný vzhled nezpůsobily žádné nepříjemnosti. Zapadl mezi obyvatele velice hladce. Jeho rady a postřehy se mu líbily.

Hlavní pilotka byla mladší, než si představoval. Kdyby Danken přivřel oči viděl by v ní její děti, dvojčata, která provázela jeho dcery. Usmívala se a byla dobře naladěna. Byla ve svém živlu. Tak trochu pasovala do role kapitána. 

Hlavní lékařka byla menší tělnatá dáma, která na první pohled vypadala nejistě. K nejistotě přispíval i její pisklavý hlásek, který moc neseděl k její postavě. Tuto nejistotu ztrácela, když se jednalo o zdravotní problém, to se pak rázem vyměnila v ráznou ženu, která strohými povely vede bitvu proti nemocem jako generál. Viděl ji v akci, kdy zkoumala zdravotní stav příchozích. 

A posední symbiotik. Nová funkce, tak jako ochránce. Tady si Danken nebyl jistý, co má vykonávat. I když mu ochránce vysvětloval, že jeho funkce na lodi je velice prospěšná a skoro nepostradatelná, měl pocit, že je to zbytečnost. Dělal to, co doposud pokryly zkušenosti všech ostatních.

Symbiotik Olson mu nebyl moc sympatický. Nové bylo pro něj synonymem problému. Ve všem viděl chyby a vše chtěl snad stokrát prozkoumávat. Nebyl si ani jistý zda ta osoba je muž či žena. Byl to albín s nepřirozeně modrýma očima a obličejem s jemnými rysy. Na rozdíl od lékařky byl vysoký a hubený.

Danken domluvil. Vysvětlil své pohnutky a poukázal na výhody. Nakonec navrhl řešení

"Vyřešil by to odlet o dva týdny dříve."

Ostatní seděli kolem oválného stolu a pozorovali jej. Olson zamračeně, hlavní pilotka s nadřazeným úsměvem, Mona nejistě a kapitán, jako by ho to nezajímalo. Ochránce jej pečivě pozoroval a vypadal zamyšleně.

"Ani, kdyby bylo všechno v pořádku." Odpověděl kapitán. Jeho prošedivělá bradka se pohupovala, když mluvil.  

Danken se zamračil "Co není v pořádku?" Měl jsem za to, že je vše potřebné už na lodi i loď je zkontrolována před letem. Věděl, že se prováděli i testy a simulace. 

"Dvouměsíční předstartovní odmlka má důvody." Prohlásil dotčeně symbiotik. "Absolutně od ní nelze upustit ani u standardní situace."

"Co je za nestandardní situaci?" Zeptal se klidně Danken i když vevnitř klidný zdaleka nebyl. Cítil jako by mu něco tajili. Podíval se na ochránce, ale ten vypadal stejně překvapeně. Zároveň se trochu mračil, začal vypadal ustaraně. 

Symbiotik vypadal nervózně a chvíli sebou kroutil. 

"Nelíbí se mi čísla. Atmosféra a biofaktor."

Uprostřed stolu se objevila obrazovka s  údaji a grafy. Vše vypadalo v pořádku. Všechny čísla vyly v zeleném pásmu.

Kapitán vypadal, že ho to nepřekvapilo. 

"Kde je problém?" Zeptal se na rovinu kapitán "Říkal jsi, že jsou čísla špatná."

Symbiotikovi zaškubalo ve tváři. Poškrábal se na nose, na rameni a pak na několika dalších místech na těle než odpověděl.

"Ty čísla byly na druhé straně od mediánu když jsme přiletěli. Pohybují se příliš rychle. Musíme počkat jak se budou hýbat dál." 

Kapitán se chvíli zamyšleně díval na obrazovku a pak se znovu obrátil na symbiotika. 

"Je to všechno?"

"Já jen... Trvám na standardní odmlce." Řekl pevně a už se neošíval. Danken měl pocit, že ho to stojí mnoho námahy. Určitě si byl vědom, že si jeho neurotických projevů všichni všimli. Byl rozhodnutý a jeho stanovisko by Danken nezměnil. Kapitán zase vypadal, že proti symbiotikovi nepůjde. Byl to muž, který věřil svému úsudku. Hlavně tomu, že si vybral do posádky ty správné lidi.

"Odmlka." Začal Danken. Teď musí zapojit své umění vyjednávání a kompromisů. "Tak této dvouměsíční době říkáte. Co kdybychom to vzali doslova. Odmlčeli se i v komunikaci s planetou. Tak aby to vypadalo, že jsme odletěli, ale byli na dosah planety, kdyby..." Jak vybrat správné slovo? Nemůže říct, kdyby byl symbiotik pořád paranoidní. Nechtěl si jej znepřátelit.

"Kdyby se čísla nevyvíjela dobře." Řekl nakonec.

"To je mi jedno, jestli budeme komunikovat, když nikam nepoletíme." Pokrčil uspokojeně rameny symbiotik. Očividně se mu ulevilo.

Kapitán už tak nevypadal i když přikývl a s návrhem souhlasil. Propustil radu a symbiotika požádal ať zůstane.

Ostatní včetně Dankena odešli z místnosti.

"Určitě v tom má prsty Diana" utrousila lékařka potichu, aby její slova nedolehly až ke dvojici, která v místnosti zůstávala. Své slova směřovala na pilotku, která přikývla.

"Já bych už klidně letěla. Nemám ráda prostředí slunečních soustav." Povzdychla.