Utopie
Před sebou viděl jen les, travnatou louku, která končila břehem přehrady.
Kdyby nevěděl, že má za sebou silnici, která nedaleko konči ve městě a že voda za loukou patří k uměle vybudované přehradě, mohlo by to vypadat jako pozemek, jaké byl zvyklý kupovat. Jeho lidé hledali pozemky co nejméně zasažené činnostmi lidí, aby na nich mohli vybudovat svou společnost.
Tento měl být místem, který trochu spojí ostatní pozemky, vlastně bude uprostřed. Byl příliš blízko rozvinuté oblasti.
Přesto cítil, že to bude ono. Blízké hory se zvedaly hned u přehrady. Nebyly sice vysoké, přesto z jedné strany chránily pozemek. Budovat společnost v členité zvlněné krajině bylo snadnější. Jejich lidé měli rádi trochu soukromí, které jim dávaly lesy a masivy hor.
Znovu si připomněl klady pozemku. Ideální velikost a vzdálenost od ostatních měst společenství. Od moře o kterém věděli, že jeho hladina bude stoupat, byl pozemek daleko. Tento pozemek byl nejvíce ve vnitrozemí, ale také nejblíže západní civilizaci.
Bylo to riziko, kterému se dlouho vyhýbali. Ale tentokrát se už nedalo couvnout. Jejich společnost se rozrůstala a doba zlomu, kterou předpovídali jejich odborníci, se kvapem blížila. Dostat se rychle z jedné osady do druhé bez velkého nebezpečí bude neocenitelné.
Ještě jednou se podíval po krajině. Ano, jeho lidem se tu bude líbit.
Teď už jen jednání ve městě. Nechápal západní civilizaci. Jejich postoje k přírodě, k životu. Byl vychován v idejích utopie, jako už několikátá generace. Nechápal, že se lidé tak moc mohou pachtit po majetku, který pak nevyužívají, nebo celý život dělat práci, která je ubíjí, jen aby si koupili něco, co nepotřebují.
Byl rád za odborníky, kteří v jejich společnosti pečovali o to, aby měl každý své místo. Obecně se u nich víc dbalo o vzdělání a využití pokroků lidstva.
Jedni z odborníků byli i klimatologové, kteří předpověděli bod zlomu. Jejich prognózy byly docela přesné. Oteplování, nestabilita počasí, stoupání mořské hladiny, vše předpověděli správně.
K tomu se přidali odborníci na civilizace a lidské chování.
Války, migrace, nakažlivé choroby, celkové zhroucení velkých systémů západní civilizace, to vše se má stát po bodu zlomu.
A oni v utopii budou připravení. Podařilo se jim před světem společnost utopie utajit.
Co se stane s ostatním světem? Napadlo jej. Neměli by je varovat?
Otřásl se. Strávit v této padlé západní civilizaci už příliš mnoho času a začíná mu otravovat myšlení.
Ale co když zlom nepřijde. Co když změny lidstva budou tak velké, že je neunesou ani jejich připravené osady?
Co když se uzavřou před světem a to způsobí jejich úpadek? Co když se jejich myšlenka vytvoření ideální společnosti vymkne a ze všeho vyroste něco zrůdného?
Pochyby. Vždy jej učili, že jsou dobré k uvědomění. Musí si teď jen uvědomit, jak chce žít. A to e a bude vždy pro utopii.
Pro lepší svět zítřka. Usmál se, jeho tajemství jej hřálo. Byl to báječný pocit žít pro utopii.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x