Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tma

12. 09. 2017 7:20:00
Vždy se bála tmy. Byl to tem iracionální, nevysvětlitelný strach, při kterém člověku vynechá srdce několik tepů, nemůže se nadechnout. Teď už se ten pocit dostavoval jen zřídkakdy. Většinou jen ve spánku.

V přízračných snech, ze kterých si po procitnutí pamatovala jen útržky. Nepříjemná nálada po takových snech byla jen vzdálenou připomínkou.

Dnes si však na tento dětský strach vzpomněla. Byl konec léta a po slunných horkých dnech přišly studené dny plné temných mračen a deště.

A bouřek. A k tomu výpadky proudu. Tak jako dnes. Byla zvyklá na světlo pouliční lampy, které se prodralo i těžkým rudým závěsem. Zaskočilo jí to, že vše kolem bylo temné. Když se dívala to temného prostoru, které bývalo okno, strach přišel. Nejprve si to neuvědomila, protože byla zavalena strachem. Venku byla úplná tma. Na obloze nebyla, přikryté černými mraky nesvítila ani jedna hvězda, natož měsíc. Bouřka dávno odešla a tak ani z dálky nebyly vidět blesky. Temnotu ještě umocňovalo temné město za oknem. Proud vypadl v celém městě, což se nestávalo často. Většinou se mohla uklidnit rozsvícenými světly blízkého nádraží, když tam na jejich konci proud nešel. Ale nyní to bylo všude.

Z ložnice uslyšela pohyb. Malý syn se budil. Co nejtišeji přešla k posteli. Nahmatala malou postavu.

„Mamí. Je tma.“

„Ano, spi. Pššš...“

Nebylo těžké ho uspat. Stačila její přítomnost a klidná slova. Její spánek však nepřicházel. Obracela se na posteli a pozorovala hodiny. Vlastně místo, kde obvykle viděla červené svítící čísla. Nebylo tam nic. Ani blikající nesprávný čas.

Spala, nebo ne? Znovu se otočila k hodinám. Pořád žádné světlo. Kolik je hodin? Nemá už svítat?

Naklonila se k dítěti. Po chvíli napětí uslyšela klidné oddechování. Uklidnilo ji to jen na chvíli. Pomalu se odšourala podél postele ke dveřím. Musela se přidržovat boku postele, protože i když co nejvíce napínala zrak, tmou její oči nepronikly. Chvílemi měla pocit, že vidí obrysy postele, ale nebyla si jistá, jestli si jen její mozek nepamatuje uspořádání bytu.

Za dveřmi sáhla pro baterku. Světlo z ní bylo slabé, ale i tak ji překvapilo svou intenzitou. To umělé světlo jí připadlo nepatřičné a příliš rušivé. Zhasla baterku a dál pokračovala po paměti.

Chvíli zaváhala před dveřmi ven z domu. Zaposlouchala se, jestli neuslyší dětský pláč.

Když brala za kliku, měla pocit, že nejde jen ven ze dveří domu, ale že vstupuje do úplně jiného místa. Ne neznámého, jen jiného.

Zastavila se za dveřmi a dívala se do krajiny. Černočerná tma se pomalu měnila v obrysy a obrysy v kopce, porost a předměty.

Vydechla si. Konečně trochu světla. I když ho nebylo tolik, kolik by čekala při východu slunce.

Ale vždyť se dívá k východu, tam je otočen její dům. A ani obrysy krajiny nepoznávala. Tam, kde je kopec by měly být stromy a tam, kde vidí porost, měly by být domy.

Zahleděla se na podivně tvarované obrysy stromů. Jejich houbovitý tvar ji připomínal baobaby z tropů a ne smrky.

Vše to, co viděla, bylo nasvíceno jemným rudým světlem.

Pomalu se otočila a uviděla zdroj toho světla. Úzký pruh nad obzorem prozrazoval zapadající slunce. Bylo rudé a obrovské.

Všude kolem byl klid, jen daleko na západě byl patrný ustávající pohyb. Život ustával. Sevřelo se ji srdce steskem a obavami. Chystali se na dlouhý spánek, nebo na konec života?

Znovu ji zachvátil strach ze tmy. Ze tmy trvající celé životy, celé věky.

Celá zpocená se probrala. Hodiny na stolku blikaly a světlo z lamp osvětlující blízké nádraží se prodíralo závěsy. Vše bylo osvíceno temně rudou barvou.

Poodhrnula závěsy, nesmělé světlo rozbřesku ji uvítalo jako jemné pohlazení s příslibem pokračování života.

Když zavřela oči, pořád ještě viděla umírající svět pod rudým sluncem. Možná, že i náš svět čeká konec, pomyslela si, ale den právě začíná. S úsměvem se podívala na dítě v posteli. Její život pokračuje a život jejího syna nedávno začal.

Autor: Marcela Valouchová | úterý 12.9.2017 7:20 | karma článku: 5.41 | přečteno: 188x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 19 - Modrá pavučina

Park obklopený skalami se zdál jako klidné útočiště. Až na občasné vznášedlo, které přeletělo nad jejich hlavami, tu byl klid. Restaurace v jednom z rohu parku krytá kvetoucím keřem byla velice příjemná.

13.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 86 |

Marcela Valouchová

Civilizace Eltaj

Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví.

6.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.78 | Přečteno: 138 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 18 - Výsledky

Po snídani se ozval komunikátor. Tentokrát se neobjevila mladá tvář Alny, ale Pooův plnovous. „Jsou už testy u konce?“ zajímal se Roman. Byl nedočkavý.

30.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.22 | Přečteno: 99 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 136 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 103 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

O kostlivci s hudbou v hlavě

Nemyslete si, že nemrtvé a duchy netrápí zdravotní problémy. Jen mají jinou podobu a doktor neordinuje přes den...

18.11.2017 v 16:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 4.74 Průměrná čtenost 253

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.