Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tvůrce

15. 07. 2017 7:20:00
Sedím tu na prahu domova a přemítám o svém dětství. Nebylo jiné, než ostatních mladých v rodině. Proč tedy já? Proč vybrali mě? Mám z toho radost, ale také mě zasáhly zcela podivné neznámé pocity.

Nemám ve zvyku přemýšlet o svých pocitech, tak jako ostatní z tvůrců.

Jsme na to hrdí. Na to, že jsme efektivní, pilní a šťastní ve svých životech. Tak proč zkoumat nějaké pocity? A když se stane něco, co způsobí nepohodlí, svěříme se rodině a společně vše vyřešíme.

Ale toto je něco jiného. Týká se to mě a toho, že mám rodinu opustit. Cítím, že toto je jenom o mě. A to je něco tak neobvyklého. Dívám se na krajinu tak známou, oči mi každou chvíli zachytí náš výtvor. Je to civilizovaná krajina, užitečná, bezpečná a krásná. Dokonale vyhovující. Byla to uskutečněná vize vybraných, tak jako jsem já.

„Gratuluji.“ Ozval se za mnou ochraptělý stařecký hlas.

Děda. Jeden z nejstarších členů rodiny. Už dávno neplní roli aktivního rodiče. Má spíš roli poradce. Mně poradil už mnohokrát. Mluvit s ním bylo pro mne vždy potěšením.

Otočím se na něj, ale neřeknu nic. Nic mě nenapadá. Neumím ani popsat své pocity.

„Je k čemu?“ Zeptám se trochu hloupě. Všichni vědí, že je to čest, být vybrán. I když jen málo z vyvolených opravdu bylo těch, co naše civilizace hledala, těch, jejichž vize byla naplněna.

„Omlouvám se, to jen to rozrušení. Prostě mám zmatené myšlenky.“ Dodávám ihned.

„To nevadí, to nevadí.“ Dodává chlácholivě děda. „Není to snadné být vyvolený. Má rada je, buď sám sebou, jako doposud. Proto tě vybrali. Pro to jaký jsi“

„Ano, ale jen málo z vyvolených...“ Nedokončím větu. „Co mě tam čeká?“

„Jen málo z vyvolených přineslo vítané myšlenky pro nás tvůrce. Někteří z nich byli nemocní a jejich myšlenky byly... Mno... Neslučovaly se s naším směrem vývoje. A některé byly tak inovátorské, že je ostatní nepochopili. Je to smůla naší civilizace.“

„Co když i já jsem nemocný.“

„Hmm... Pochybnosti. Nemáš ty strach?“

„Strach?“

„Pocit, že selžeš, že je toho na tebe moc. Tady uprostřed rodiny jej nezažiješ. Tady se chráníme navzájem. Podporujeme se. Ale ty mám jedinečný způsob myšlení. Umíš si představovat věci, jaké by mohly být. Umíš tyto myšlenky rozvíjet. Můžeš nám dát směr. To posune naši civilizaci vpřed. Tak jako to učinil tvůj předek. Můj děda. Napadlo jej, že bychom mohli fungovat v rodinách. A měl pravdu, jsme tak silnější, odolnější a výkonnější.

A můj sourozenec. Ten zase měl nápad na vybíratele. A teď v rodinách působí tito odborníci. Stmelují rodiny, které vytvářejí velice chytré a pracovité jedince. To oni vybírají rodiče příštích dětí. Skládají kód života z rodičů tak aby vznikl jedinec s nejlepšími vlastnostmi všech třech rodičů.

A co se od té doby stalo? Náš počet se rozrostl. Naše ekonomika vzkvétá. Jen v poslední generaci jsme prozkoumali naši planetu. Změnili kódy života mnoha rostlinám a živočichům, aby byli k našemu užitku. Pronikli jsme do oceánů, na nejvzdálenější místa. Podívej se kolem sebe. Co vidíš je výsledek našeho tvoření.“

„Ano,“ Usměju se. „Ty nápady museli znít šíleně.“

„Věřím, že ty také s něčím přijdeš.“

Zasním se.

„Proč pronikat jen do moří. Co jiné planety?“

„Hmm. To je velice zajímavé.“ Přitakal stařík. „Jen tak dál. Stačí jen nápad a provedení nech na rodinách.“

„A co život na nich. Když je život a tvůrci zde. Nebudou i jinde?“

Stařík se zamračí. Co když přece jen jeho potomek je nemocen? Toto se mu už zdálo příliš. Oni byli jedineční. To oni byli předurčeni tvořit.

„Rostliny a živočichové možná. Ale tvůrci? Co umí přeměňovat kódy života... Ne to se mi nezdá. “

Pomyšlení na bytosti, které by ovládali tvoření, jako oni, bylo šílené. Co by se stalo? Kdo koho by přetvořil? Celá ta myšlenka se mu zdála příliš násilná.

„Drž se svého snu o hvězdách a nehledej stejnou jedinečnost na vzdálených světech. “

Uleví se mi, že děda shledává mé nápady odvážnými a ne přímo šílenými. Rozhoduji se, že se budu držet jeho rad.

---

Netrvalo dlouho a naše vesmírné plavby byly součástí naší civilizace. Doba mého období vyvoleného se chýlila ke konci a tak jsem požádal o místo v jednom z korábů plujících ke vzdáleným světům.

A tak jsem tady a dívám se na podivnou planetu překvapivě překypující divokým nezkultivovaným, nepřetvořeným životem.

Koráb je plný odborníků a těch nejlepších vybíratelů. Já se tu cítím trochu nadbytečně, a přesto mě uchvacuje vzrušení nad novým územím, které budeme mít k dispozici přetvořit.

Hlavně vybíratelé jsou nadšeni. Nedivím se jim. Je to jejich práce a poslání. Obyčejně s nimi není moc velká zábava. Málokdy něco řeknou. Většinu svého času tráví pozorováním okolí.

Nevím přesně, jak jejich schopnosti fungují. Možná tím pozorováním rozebírají kódy života každého živého jedince v okolí.

Před zformováním naší civilizace bylo vybíratelů málo. Byli a dosud jsou neduživí a jejich těla jsou křehká a náchylná k únavě. Proto si je rodiny opečovávaní a hýčkají.

Napomáhají s výběry rodičů v rodinách. Umějí přetvořit rostliny i zvířata. Oni sami se zřídkakdy stávají rodiči. Většinou, když je vybíratel na sklonku svého života, využije sám sebe s malým kouskem kódu jednoho z rodičů rodiny. Vznikne tak kopie vybíratele i s jeho znalostmi a schopnostmi.

Když je vybíratelů nedostatek, nebo jejich schopnosti jsou oslabeny, přistoupí se k výjimečné kombinaci dvou vybíratelů a jednoho, či více dalších rodičů. Jen málo vybíratelů zvolí tuto možnost, vlastně jen, když jsou k tomu donuceni. Nikdy jsem nechápal proč. Jejich život je krátký, proč nemít více potomků?

Odvrátím mysl od vybíratelů a zadívám se na zelenomodrou planetu, na kterou svítí malé žluté slunce. Procházím záznamy o její skladbě života. Z její rozmanitosti a divokosti je mi jasné, že zde tvůrci nejsou. Možná je to trochu zklamání, ale ihned si vzpomenu na dědovu radu. Nehledat naši jedinečnost tady na vzdáleném světě.

Ale co když je jedinečnost zdejší civilizace v něčem jiném, než ve tvoření? Je to šílená myšlenka, ale pořád se mi honí hlavou. Je tu tolik zajímavých forem života...

Navrhuji, že bychom měli nejdříve se pokusit dorozumět se zdejšími vyššími formami života a poté až začít s přetvářením.

---

Můj návrh je přijat. Mám dojem, že je to jen z respektu, že jsem býval vyvolený.

Odborníci odeslali na planetu zprávu. Vlastně dotaz, zda některá z bytostí chce být vyjmuta ze seznamu na přetvoření.

Už je to několik oběhů a stále žádná odpověď. Zbývá poslední a poté se dají vybíratelé do práce.

Je to pro mě zklamání. Mám jen poslední naději, že poslední oběh něco změní a já najdu svou jedinečnost. Najdu realizaci svého posledního pošetilého nápadu vyvoleného.

Autor: Marcela Valouchová | sobota 15.7.2017 7:20 | karma článku: 5.90 | přečteno: 210x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 19 - Modrá pavučina

Park obklopený skalami se zdál jako klidné útočiště. Až na občasné vznášedlo, které přeletělo nad jejich hlavami, tu byl klid. Restaurace v jednom z rohu parku krytá kvetoucím keřem byla velice příjemná.

13.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 86 |

Marcela Valouchová

Civilizace Eltaj

Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví.

6.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.78 | Přečteno: 138 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 18 - Výsledky

Po snídani se ozval komunikátor. Tentokrát se neobjevila mladá tvář Alny, ale Pooův plnovous. „Jsou už testy u konce?“ zajímal se Roman. Byl nedočkavý.

30.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.22 | Přečteno: 99 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 136 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 103 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

O kostlivci s hudbou v hlavě

Nemyslete si, že nemrtvé a duchy netrápí zdravotní problémy. Jen mají jinou podobu a doktor neordinuje přes den...

18.11.2017 v 16:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 4.74 Průměrná čtenost 253

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.