Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sraz

16. 06. 2017 7:20:00
Dívala se na sebe do zrcadla. Znovu se cítila tak jako v dětství. Nervózní, ustrašená, pochybující sama o sobě. Tehdy na škole si přála, aby jí přijali trochu mezi sebe, nebo aby alespoň nebyla terčem jejich popichování.

Nevěděla jak na to a tak se uzavírala do sebe. Snažila se být co nejvíc nenápadná. Teď věděla, že to dělala špatně. Dívka nezapadne mezi ostatní mladé tím, že bude nosit vytahané bezbarvé svetry a o přestávce místo probírání drbů si bude mlčky číst knihu.

To, co viděla v zrcadle, nebylo špatné. Už nebyla štíhlá dívka s pletí bez vrásek a vlasy bez šedin. I tak vypadala lépe než tehdy. Vlasy měla nabarvené, místo nevýrazné hnědé to byla kaštanová barva. Tělo vypracované pravidelným cvičením nebylo tak štíhlé, jako tehdy na škole. Zato bylo odolnější a silnější. A nedávno přišel další důkaz, že je co k čemu. Vlastně víc, než mnoho z ostatních. I když vše kolem bylo trochu děsivé, byla pyšná, že byla vybrána.

Přesto všechno cítila, jak její sebevědomí klesá, když vstupovala do místnosti plné lidí. Jen pomalu se rozpomínala na tváře, které vidí. Ne u všech si byla jistá, že zná jméno, které by k tváři mohla přiřadit.

Bylo zvláštní, že tehdy, když si představovala takovýto sraz v budoucnu, si říkala, jak jim ukáže, že není ta chudinka, jakou z ní dělali. Že se zastydí a uvědomí si, co jí prováděli. Bylo jí jedno, jaké životy vedli oni, jen jim chtěla ukázat, co ona dokázala.

Ale teď to bylo jiné. Nechtěla mluvit o sobě, chtěla se dovědět, co oni dělají. Byla si jistá, že si nepamatují na ústrky, které jí prováděli. Nejspíš to ani tehdy tak necítili. Ne většina z nich. Většina o tom ani nevěděla. Prostě se o ni nezajímali. Tehdy jim to měla hodně za zlé. Dokonce je za to nesnášela více než ty, co si z ní stříleli.

Mluvila málo. Raději se jen zeptala a ostatní nechala mluvit. Vyhovovalo jí to tak. Když mluvila, přemýšlela, jestli i oni byli vybráni. U některých zaváhala a řekla si, že možná ano. Ale u ostatních si byla jistá, že ne.

Tentokrát ji nevadilo, že ji nedají prostor k mluvení. I když teď už by věděla jak se ke slovu dostat.

Pomyslela si, že je s podivem, jak málo sebevědomí tehdy měla. A i tak si splnila svůj sen studovat. Stala se známou vědkyní.

Dívala se po ostatních a přemýšlela, kdo z nich byl tak úspěšný jako ona.

Má jim to říct? A co ti o kterých přemýšlela, že by mohli být také vybráni? Proč oni to neřeknou. Vždyť jim to nikdo nezakázal.

Měli by vědět, že svět jaký znají, brzo skončí. Bylo jí jich líto. I Toma, který se jí na škole vysmíval nejvíc.

Už se nadechovala, že promluví, když Adéla, na škole ji přehlížela a jen málokdy s ní promluvila – jedna z těch, které se od ní odtáhli a nechali ji napospas žertíkům druhých, se k ní přitočila.

„Jé, já jsem ani nečekala, že se objevíš. Na škole jsi byla taková ....“

Dívala se na Adélu a přemýšlela. Nevnímala její veselé švitoření. Vzpomínala na událost, kdy byla vybrána.

Bylo to podobné snu, ale za bílého dne. Promluvili k ní hlasy cizinců, mimozemšťanů. Jsou na cestě na Zemi a ona je jedna z těch, které si vybrali ke spolupráci.

Neváhala ani chvíli, že by to nebylo skutečné, i když tito lidé kolem by pochybovali. Ano to je ten důvod, proč to nikomu ještě neřekla a proč to neřekli ostatní.

Nevěřili by. Mysleli by, že je blázen. Zpochybňovali by její schopnosti, tak jak tehdy na škole.

Ne, ona si zaslouží, aby se seznámila s jejich úžasnými technologiemi, možná i cestovala na jiné planety...

„Pamatuješ?“ Adéla se zeptala.

Jen s úsměvem přikývla. Neřekne nic. Nezaslouží si to.

Autor: Marcela Valouchová | pátek 16.6.2017 7:20 | karma článku: 14.02 | přečteno: 507x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 17 - Poova klinika

S úlevou se Nena s Alonzem rozhlédli po místnostech, které sdíleli po dobu letu. Většinu věcí už měli sbalených. Už jim chybělo jen několik drobností. „Myslíš, že je to dobrý nápad brát ho sebou?“ Zeptal se najednou Alonzo.

16.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.64 | Přečteno: 87 | Diskuse

Marcela Valouchová

Internát

„Já vám na nějakou výběrovou školu kašlu.“ Zašeptala hubená dívka s dlouhými blonďatými vlasy starostlivě vypadajícím rodičům. Řekla to rozčileně a tak šepot mohla slyšet i ona. Usmála se, letos to bude zajímavý začátek roku.

9.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 491 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 16 - Karanténa

Myslel si, že návrat do civilizovaného světa bude vysvobozením. Cítil se opačně. Prvotní úleva a nadšení, když se dostali k Deltě vyprchala a teď byl napjatý a nervózní. Jak dlouho byl na té zatracené planetě? Tři měsíce, čtyři?

2.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.27 | Přečteno: 91 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 327 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Rychly

Satori v Podolí

Na plavecký stadion v Podolí docházím více či méně pravidelně již sedmnáct let. Za tu dobu se tam toho moc nezměnilo - nové šatní skříňky, místo kovových zámků čipy, z restaurace s výhledem na plavecký bazén posilovna.

23.10.2017 v 0:18 | Karma článku: 6.44 | Přečteno: 164 | Diskuse

Vojtěch Fišera

V rukojeti

Aarskogův-Scottův syndrom je vzácné onemocnění, u kterého dochází k narušení vývoje některých částí lidského těla. třeba abnormální vzhled, oči daleko od sebe, divný nos,krátký krk, malý vzrůst, vlastně to ani nesouvisí s článkem.

22.10.2017 v 11:07 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse
Počet článků 119 Celková karma 4.50 Průměrná čtenost 253

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.