Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šutr 4 - Za hranicí

23. 03. 2017 7:20:00
Reálnější než realita, úchvatnější než žena vamp, víc vzrušující než volný pád do propasti. Tak mu kdysi jeden náhodný známý, nebo spíš náhodný společník při flámu, popisoval pocitové příběhy.

Teď se mu jeho slova vybavila, když četl zprávu v komunikátoru.

Byla to odpověď na jeho inzerát. Rozproudil Romanovi krev. Konečně naděje, že jej něco vytrhne z té nekonečné nudy. Nadšení z cesty za hranice Domoviny jej opustilo už dávno. Cesta byla dlouhá a nezáživná. Zpáteční bude ještě horší. Očekávání, které cítil, mu vydrželo jen chvíli a na krátký moment se vrátilo, když přiletěl na první planetu. Cestu si krátil fantaziemi o planetách s divokou přírodou, exotickou architekturou, o ostřílených lidech s dobrodružnou povahou.

Když přistál na první planetě podobné těm v Domovině, zjistil, že na ní žijí stejní lidé se stejnými problémy jako v civilizaci. Jen tu bylo méně pohodlí, zastaralé stroje, módní bylo to co v centru před mnoha lety. Místo zajímavých staveb se shledával s jednoduchými stavbami, lidé mu přišli spíše ustrašení a příroda měla k bujné vegetaci daleko. Teď je na poslední planetě jeho cesty a měl by se chystat na cestu zpět.

Zklamání bylo na něm přímo vidět. Mohl zde sjednávat pestřejší zakázky, nesvázané zákony a očekával, že se k němu budou hrnout lidé se zajímavými návrhy po tuctech. Musel využít všech možných praktik, aby vůbec nějaké zákazníky získal. Z těch zajímavějších se setkal však jen s požadavkem robota, který by sloužil jako náhražka partnera při sexu. Dokud z obchodu nesešlo, když oznámil cenu. Což se stalo skoro u každé zakázky. Zatím jeho obchody vypadaly velice bídně.

Až dnes. Podle zběžného popisu mu bylo hned jasné, že to nebude jen obyčejná zakázka. Za pár hodin se má setkat s majitelem. Začala v něm hlodat zvědavost.

Měl pro zákazníka objednat lidsky vypadajícího robota. Se speciálním programem, robota psychologa. S velice citlivými přístroji. Takoví se používali jen v těch nejvyspělejších klinikách. A taková tu, pokud věděl, nebyla. Co by tu také dělala?

Tento robot uměl poznat na člověku, po jakém rozpoložení se nachází, po čem touží, jaké emoce v jeho životě chybí. Do kůže měl zabudované senzory. Při dotyku s kůží člověka monitoroval jeho tělesné reakce.

Chtějí také nadstandardní program chování. Komunikací budou muset zjistit jak se ke člověku dostat, jak z něj dostat jeho touhy, které neumí vyjádřit slovy.

Určitě měl pravdu, byla to zakázka pro pocitové příběhy. Zvěsti o nich se šířily i v Domovině. Móda, která velice brzo skončila zákazem.

Rozhodl se, že musí zjistit víc. Nemůže si ujít tuto šanci, bylo to příliš lákavé. Poddat se příběhu, který nabudí všechny jeho emoce, které se teď zdály unavené. Nuda a podivné myšlenky o smyslu života budou už jen minulostí.

Odhodlaně se vydal k zadavateli zakázky. Budova byla jednoduchá, na první pohled nově postavená. Nebyla to moc hezká, spíše mu připomínala hangár. Nezajímavá stavba na nezajímavé planetě. Mírně zvlněná krajina s neduživým porostem nepůsobila vlídně, ale ani ponuře, jen únavně. Okolí Romana zklamalo. Úspěšné zábavní podniky, které znal, byly plné luxusu a pozlátka.

Přivítal jej ležérně oblečený chlapík s dýmkou v ruce jménem Greg. Než se však stačili vůbec promluvit o zakázce, přerušil jej hovor z komunikátoru. S úsměvem se omluvil a spěšně vyrazil ze dveří.

Vyšel ze dveří kanceláře a uviděl jak se Greg, vítá s podsaditým plešatým mužem, který by silně připomínal úředníka, kdyby na sobě neměl drahé šaty od La Dega. Tuto značku nosili jen ti nejbohatší. Byl to nezaměnitelný jednoduchý styl, který se pokoušelo napodobovat mnoho oděvních společností, ale vycházely jim jen laciné napodobeniny. La Degovy dílny vždy šily na míru.

Roman se díval, jak Greg bodře poplácává muže po zádech a hlasitě se směje. Vzpomněl si na smích, kterým počastoval i jej. Nebyl tak hlasitý ani tak vytrvalý. Napadlo ho, že délka jeho smíchu a jeho hlasitost se stupňuje s bohatstvím toho, s kým se baví.

Greg se zamračil, když si všiml Romana i toho jak se na ně díval. To mu vydrželo na tváři jen okamžik, pak se na ni hned rozzářil široký úsměv.

„Á náš robotista. Co pro vás můžu udělat.“ Zeptal se až příliš rozverně, ale Roman z jeho hlasu cítil chladné varování. Teď nebo nikdy.

„Abych mohl udělat co nejlepší objednávku, musím znát co nejlépe prostředí. Kde roboti budou, s čím se setkají, koho budou obsluhovat.“ Zaváhal jen na vteřinu. Tady to přece nezákonné není. „Vím, že tu prodáváte pocitové příběhy.“

Greg přivřel oči a zkoumal Romana. Než mu však mohl odpovědět, muž, kterého předtím tak bodře poplácával, se začal hlasitě smát.

„Mám rád drzé lidi. Proč by to nezkusil?“ Smích se proměnil v chladnou rozkazovačnou řeč. „Chci vidět, jak to funguje.“

„Ale to... Přece.“ Greg začínal vypadat ustaraně. Muž si toho však nevšímal. Obrátil se na Romana.

„Zaplatím to, chci pro vás to nejlepší. Prožijete dobrodružství svého života.“ Muž byl nadšený. Greg se trochu uvolnil, když viděl mužovo nadšení. Nejspíš si i uvědomil, že získal další zakázku. Že za něj bude platit někdo jiný? Co je mu po tom.

Romana jejich reakce zaskočila, začal mít pochybnosti, ale už se nedalo couvnout. Marně v rychlosti vzpomínal, proč byly pocitové příběhy zakázány. Snad i ty pochybnosti zvyšovaly jeho touhu něco zažít.

Autor: Marcela Valouchová | čtvrtek 23.3.2017 7:20 | karma článku: 3.92 | přečteno: 114x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 19 - Modrá pavučina

Park obklopený skalami se zdál jako klidné útočiště. Až na občasné vznášedlo, které přeletělo nad jejich hlavami, tu byl klid. Restaurace v jednom z rohu parku krytá kvetoucím keřem byla velice příjemná.

13.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 86 |

Marcela Valouchová

Civilizace Eltaj

Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví.

6.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.78 | Přečteno: 138 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 18 - Výsledky

Po snídani se ozval komunikátor. Tentokrát se neobjevila mladá tvář Alny, ale Pooův plnovous. „Jsou už testy u konce?“ zajímal se Roman. Byl nedočkavý.

30.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.22 | Přečteno: 99 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 136 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 103 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

O kostlivci s hudbou v hlavě

Nemyslete si, že nemrtvé a duchy netrápí zdravotní problémy. Jen mají jinou podobu a doktor neordinuje přes den...

18.11.2017 v 16:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 4.74 Průměrná čtenost 253

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.