Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nad hladinou

16. 03. 2017 7:20:00
Voda byla studená. Zatřásla se zimou, ale to ji nezastavilo. Potopila se dolů kolem betonové zdi. V místnosti bylo přítmí a ve vodě byla tma ještě větší. Rukou jela po hladké stěně porostlé řasami.

Voda byla studená. Zatřásla se zimou, ale to ji nezastavilo. Potopila se dolů kolem betonové zdi. V místnosti bylo přítmí a ve vodě byla tma ještě větší. Rukou jela po hladké stěně porostlé řasami.

Konečně nahmatala okraj. Dlouhé vlasy ji zavazely a tak je netrpělivě odstrčila. Odrazila se od zdi a podplavala beton.

Vynořila se na druhé straně. Místnost tam byla podobná, jen trochu větší. Nad vodu vystupovaly schody. Vyšla je s trochou námahy a rozhlédla se po místnosti. Byla prázdná, tak jako ta její. Tedy bez jejích věcí. Nadechla se známého vlhkého vzduchu.

Přece jen tam bylo něco navíc. Více světla. To šlo tak jako v její místnosti shora.

Opatrně se podívala nahoru. Mnoho toho nezjistila. Světlo jí jen podráždilo oči a začala slzet. Tam dole u vody bylo známé přítmí. Zavřela oči a chvíli je nechala odpočinout.

Ale co tady, když zde nic není? Musí dál.

Podplavala další zeď se stejným výsledkem. Podobná prázdná místnost. A další a další.

Kolik jich už bylo? Začala ztrácet orientaci. Co když nenajde cestu zpět? Mnoho ve své místnosti nezanechala, ale i tak to bylo vše, co měla a co znala.

Vydala se na cestu zpět. Vlasy se jí zamotaly do drátu vyčnívajícího ze zdi pod vodou. Znovu.

Na chvíli zpanikařila a málem se nadechla vody. Několikrát zatahala za vlasy. Když se z drátů nevyprostily, její panika se ještě zvětšila. Škubla ještě jednou. Ucítila ostrou bolest na hlavě, ale vlasy povolily. Chomáč zůstal namotaný na drátu.

Rychle se vynořila a přerývavě rychle dýchala a držela se za hrudník a sesula se na schody ještě napůl ve vodě. Zůstala tam, dokud se trochu neuklidnila.

Nejprve jí to otrávilo a pak i trochu zklidnilo. Bylo to ve stejném místě, jako když postupovala dopředu. Poznala to místo, plavala správným směrem. Trvalo dlouho, než se znovu odvážila se ponořit. Poté její postup byl bez potíží.

Konečně byla zpátky.

Zabalila se do deky a otevřela jednu z konzerv. Obsah nebyl moc chutný, ale uspokojil její had.

Probírala se věcmi v krabici. Ještě ji zbývá několik konzerv, sáček a má tu i zavírací nůž. Znovu zkusila otevřít větší z čepelí. Nešlo to. Pokolikáté už to zkoušela? Byla zarezlá tak, že se z ní drolila rez.

Naučila se žít jen s málo věcmi. Přenášet je pod vodou šlo jen těžko. Už dlouho nemohla najít místnost s jídlem. Vlastně nenacházela ani jiné věci.

Vzala rozkládací nůž a otevřela malou čepel. Začala odřezávat vlasy. Šlo to pomalu. Zkřivila tvář bolestí, když přitom zatahala za vlasy.

Znovu se zabalila do deky. Chvíli se třásla, ale nakonec usnula neklidným spánkem.

Když se vzbudila, litovala, že neproplavala se svými věcmi na konec prozkoumané cesty.

S odhodláním se ihned vydala do vody. Proplavala počet místností ve kterých už byla bez zastávky a vynořila se v další.

Tentokrát si vzala věci sebou a pokračovala v cestě.

Dveře... Nebylo to poprvé, kdy z místnosti šly dveře. Většinou do další prázdné místnosti.

Tyto však byly jiné. Vypadaly těžší.

Opatrně na ně sáhla. Nejprve zatlačila jen mírně. Poté se opřela celým tělem.

Dveře se s vrzáním pootevřely.

Vyšla ven.

Nad sebou viděla světla. Mnoho světel. Víc jak kapek vody. A velké světlo, které ji oslňovalo.

Když si zvykla na světlo, pohled ji zaskočil. Uviděla další vodu. Spoustu vody. Její hladina nebyla klidná a táhla se daleko až kam dohlédla.

---

Prudce se posadila na posteli. Celá zpocená a roztřesená se natáhla po lampičce na nočním stolku.

Něco ji vzbudilo. Noční můra. Nepamatovala si ji. Cítila jen strach, studený pot, který ji stékal po čele a bolest na hlavě. Vztáhla ruku k vlasům. Zapomněla si sundat sponku a ta ji tahala za vlasy.

Světlo ji uklidnilo. Přešla k oknu a podívala se na rozbouřenou hladinu řeky pod oknem. Otřásla se nad tím pohledem. Povodně už ustupovaly.

Autor: Marcela Valouchová | čtvrtek 16.3.2017 7:20 | karma článku: 10.82 | přečteno: 198x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 19 - Modrá pavučina

Park obklopený skalami se zdál jako klidné útočiště. Až na občasné vznášedlo, které přeletělo nad jejich hlavami, tu byl klid. Restaurace v jednom z rohu parku krytá kvetoucím keřem byla velice příjemná.

13.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 86 |

Marcela Valouchová

Civilizace Eltaj

Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví.

6.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.78 | Přečteno: 138 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 18 - Výsledky

Po snídani se ozval komunikátor. Tentokrát se neobjevila mladá tvář Alny, ale Pooův plnovous. „Jsou už testy u konce?“ zajímal se Roman. Byl nedočkavý.

30.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.22 | Přečteno: 99 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 136 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 103 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

O kostlivci s hudbou v hlavě

Nemyslete si, že nemrtvé a duchy netrápí zdravotní problémy. Jen mají jinou podobu a doktor neordinuje přes den...

18.11.2017 v 16:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

V ruinách pivovaru (povídka)

Věděl, že už neusne, a tak civěl z okna. Venku se ještě nerozednívalo, ale úplná tma také nebyla. Na druhé straně dvora před brankou v jediné nerozbořené zdí pivovaru náhle spatřil postavu v tmavém kabátě skoro až na zem.

18.11.2017 v 12:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 122 Celková karma 4.74 Průměrná čtenost 253

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.