Třídní srazy jsou úžasným pohybem v čase, docela zábavné retro. Mají i svá pravidla, po uvolnění zábavy se vždy objeví nějaký spolužák v bílých ponožkách a fialovém saku, který všechny poučí ... Pak , z výběru studia bývají ty ze ZŠ - těmi nejlepšími ! Přišel jsem pozdě, (jako vždy do třídy). Abych zachránil situaci, všechny obešel, ruku podal, pravda i zmaten vizáží ... U jedné dívky jsem užil staročeštinu - Tys, lepá děvo mému oku nějak povědomá ... Nu, kterak tebe vlastně zovou ? Ozvalo se doslova - Tak mne tedy zovou - paní učitelka Hanáčková a ty Bučku víš kulové, ostatně jako vždy ! ... To nemělo chybu, hráz protržena smích a zábava . Sedím proti spolužákům, vidím je s koženými brašnami se sklíčky na zádech, zase obděláváme školní políčka a jdeme na školní dvůr - Tam již fotograf a někdo nese ručně malovanou ceduli - ZŠ - 9 A ...

Já na srazy nechodím. Na posledním před deseti lety se ironicky podivil bývalý premiant třídy, že jako jediná jsem nestudovala dál po gymnáziu a zůstala plebejec. Dotklo se mě to. Studovala jsem s vyznamenáním, ale pocházela jsem z chudé rodiny, šla jsem "makat".