Veselé vánokonoce
Říkali jsme si, že jde o dobré znamení, že bude už jen hezké počasí.
Ne vše se tak úplně povedlo, ale i tak to bylo hezké. Užili jsme si dobrodružství i „hezké počasí“. Už ten začátek nás měl varovat. Pokazila se pračka. A jak se říká, když se pokazí jedno…
Pondělí – Velikonoce.
Babička s dědou bydlí na malém městečku, kde lišky dávají dobrou noc. Opravdu je občas jde zahlédnout po setmění z okna. Je odtud daleko kamkoli a tak je auto nezbytné. Máme sice vlak doslova pod okny a občas jede i nějaký ten autobus, ale zas tak často to není. Ale zato si tu můžeme zajít nakrmit sousedovic kůzlátka, nebo ovečky. Což jsme taky učinili a spolu s krmením kaček v potoce a nezbytným chozením kolem aut, byla krásná vycházka. Chození bylo nezbytné, protože některé auta mají znak jen zepředu a některé neznám a ty zase mají značku napsanou zezadu. I když musím se pochlubit, že už znám skoro všechny značky. Jaké auto stálo včera na daném místě je na mě trochu vyšší level, který ovládají dvouleté děti, dospělí už ne.
Když jsme se plní zážitků vrátili, shledali jsme, že babička nazdobila slavnostně větvičku malovanými vajíčky a pentličkami. Malý Matěj prohlásil, že si děláme vánoce. Dalo mi práce, vysvětlit mu, že to jsou Velikonoce a ne Vánoce. Ale nevím, jestli se mi to opravdu povedlo, protože jsem ustoupila nátlaku a k větvičce jsme přidali prskavky.
Jinak vše probíhalo jarně a velikonočně. Na zahradě nasbírali medvědí česnek a kopřivy do nádivky a kochali se narcisy sněženkami a petrklíči.
Zjistila jsem, že přimět dvouapůlleté dítě odříkat koledu není nic jednoduchého. Zatím mě nenapadlo učit jej nějaké básničky. Možná proto, že zná snad každou písničku, kterou jsme mu kdy zpívala. Je to ukecané dítě, které mlčí jen, když spí, nebo se stydí, a když nemá zrovna co konkrétního říct, tak si zpívá.
Hody hody se mi podařilo vymámit jen před jeho sestřenicí. Poté má žádost na odříkání byla odmítána strohým Ne. Sice pak zazpíval holku modrookou následovanou písní Boleslav Boleslav překrásné město, o které jsem ani neměla tušení, že jsem mu ji kdy zpívala, ale už to tak nějak nebylo velikonoční.
Úterý
Jeli jsme nakoupit. Chyběli nám základní věci, jako jsou jogurt a prskavky. Do obchodu je to dvacet minut pěšky, počasí začínalo být mizerné a tak jsme byli rádi za odvoz.
Když jsme vystoupili, malého něco zaujalo vzadu na autě. Po jeho slovech „Kape to, kap kap“ jsme se tam přihrnuli i my dospěláci.
Dědečkovo auto muselo do opravny do vedlejšího města. Domů jsme šli pěšky, ale spokojení – prskavky, základní vybavení pro Velikonoce jsme měli v kapse. Chleba sice měli včerejší, ale ten si můžeme koupit zítra v bližším obchůdku, sice dražším, zato tam kromě pečiva skoro nic nemají.
Večer začalo poprchávat a nakonec i hustě sněžit. Dívali jsme se na předpověď a utěšovali se, že je přece jaro a trocha sněhu dlouho nevydrží.
Středa
Probudili jsme se do bílého rána. Matěj se postavil k oknu a prohlásil, že jsme udělali vánoce a půjdeme sáňkovat.
A tak jsme ráno odhazovali sníh, sáňkovali a dívali se, jak si na nádraží mašinfíra fotí sníh. A čekali na noviny, které ještě nepřišly. A také zašli do obchůdku. Ten nás přivítal zavřený. No co, chleba si upečeme v pekárně.
Další vlak už nepřijel. Očekávané noviny, bez kterých se dědovi špatně pije kafe, nedorazily. Zato začalo ještě více chumelit a několikrát nešel proud. Naštěstí jen na chvíli. Na odhrnutí cesty jsme čekali marně. Bez auta je to stejně jedno.
Horší bylo, že sem měla na druhý den jet do práce. Jestli se tomu tak dá říkat. Mám spíš pocit, že si spíše ten jeden den v týdnu, nebo za čtrnáct dní odpočinu od náporu otázek a lumpáren. Dívala jsem se na internet a informace z něj nevypadaly tak hrozně jako husté sněžení za oknem. Z toho, že mimořádná výluka bude platit jen další dvě hodiny jsem nabyla naděje, že přijede velká mašina, odhrne závaly sněhu a já ráno vesele a ospale naskočím do vlaku.
Museli jsme ven užít si sáňkování a postavit sněhuláka. Nakonec nás sníh a mráz zahnal domů.
Na blízkém nádraží se nic nedělo. Vlaky nikde a ani nástupiště nebylo odhrnuté. Občas se tam objevil cestující a po marném čekání odešel. Proud už šel dlouho bez přerušení a tak jsme se rozhodli upéct chleba. Já se znovu podívala a internet. Mimořádnou výluku posunuli. Co udělám s prací? Se sněžnicemi, ani na lyžích se tam včas nedostanu. Rozhodla jsem se počkat ještě další dvě hodiny a uvidí se.
Šeřilo se a chleba byl v půli pečení, když vypli znovu proud. Tentokrát jej za chvíli nezapojili. Všude byla tma, za okny byla vidět hustá opona sněhových vloček. Matěj chtěl rozsvítit a stěžoval si, že hodiny nemají čísla. Nejvíc se mu líbily, když blikaly po té, co nešel proud. Naštěstí mé vysvětlení, že když nejde proud, tak se nedá rozsvítit, ani hodiny nepůjdou, vzal.
A tak jsme si vyprávěli, zpívali a zahřívali se u krbových kamen. Ta elektrická nás moc nezahřála.
Když dlouho nešel proud, odvolala jsem práci. Venku to vypadalo zimněji, než přes celou zimu a nádraží zelo temnotou.
Čtvrtek
Ráno vše vypadalo lépe. Za oknem bylo vše čistě bílé a bez vánice to vypadalo jako opravdové vánoce. Sice nejely vlaky, ale během dopoledne začaly jezdit náhradní autobusy.
Přijelo i auto s novinami a děda měl dvojitou porci čtení. Další dobrou zprávou bylo, že je auto je opravené a můžeme si pro něj přijet do vedlejšího města.
Přestalo sněžit a dokonce se dostavil člověk, co odhrnul nástupiště. Vlak však nikde. V deset hodin přijely dvě velké lokomotivy, co protáhly zasněžené koleje. Stáli jsme poblíž a obdivovali ty velké mechanické tvory, kteří hravě soupeří v zajímavosti s drezínou na které je bagr.
Těšili na výlet vlakem, kdy pojedeme pro auto. Avšak nakonec jsme se stejně museli spokojit s autobusem.
Jízda byla pomalá a pozorovali jsme čilý ruch na silnicích. Auta zaparkovaná v příkopě plné sněhu, závěje místy převyšující autobusy a nejméně čtyři obrovské vojenské auta. Ta naše zklamání z neuspokojivého transportu trochu upokojí.
Domů jsme se dostali pomalu a opatrně.
Malý Matěj šel s babičkou na půdu. Občas tam najdou poklady. I tentokrát se tak stalo. Donesli malý vánoční stromeček.
A moje vysvětlování rozdílů vánoc z velikonoc dostalo další zásadní trhliny.
Když jsem po chvíli uslyšela dětský hlásek zpívat „Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme přátelé“, vzdala jsem to a letošní velikonoce přejmenovávám na vánokonoce.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x