Probuzení - Vánek
Jejich služba fungovala jen několik generací a někteří diplomaté působící právě na odlehlých planetách se s nimi setkávali poprvé. Tak jako diplomat Danken.
Seznámili se, když ho Alex požádal o prohlídku planety. Dankena to tehdy udivilo. Většinou na planetu lidé z lodě nechtějí. A když, ta jen na chvíli, jako turisté, kteří se chtějí bavit a užít si pozlátka města. Alex však chtěl poznat hlavně lidi, přírodu, způsob života.
Prošli spolu město a zaletěli i do vesnice. Poznat planetu, jejich zvyky, zvláštnosti i tajemství bylo v popisu práce ochránců. Nejprve museli zjistit, jestli lodi a jejím obyvatelům, od lidí z planety nehrozí nebezpečí. Poté, zda nějaká hrozba se nedostane na palubu spolu s lidmi, věcmi či živými organizmy z planety. A tato planeta byla hodně nebezpečná, i když si to zdejší lidé neuvědomovali. Válčili s planetou a po mnoha generacích nebyli blízko ani příměří. Podle Alexe jen přežívali. Výlet do vesnice jej uspokojil ještě méně. Ne proto, že na něj jako na muže zdejší příroda působila velice špatně, ale proto, že to byl úplně jiný svět. Drsný a přesto svobodnější život vesnických žen byl opakem stísněného života ve městě, kde veškeré jídlo dostávali ze světa ve vesnicích. Bavili se hrami, uměním a umělou realitou. Životy mužů ve městě byly umělé a prázdné. Připadali mu jako paraziti. Planeta měla svůj výzkum, výborné lékařství, ale o to se zasloužilo jen mizivé procento lidí z planety. Ostatní to nezajímalo.
Letěl tam i se svým následníkem Dejšem. Tomu se z nějakého podviného důvodu planeta líbila. Měla podle něj potenciál. A lidé na ni také. Jen musí najít cestu k přírodě. I přes své nadšení ve vesnici nevydržel o mnoho déle, než Alex s Dankenem.
To, že Danken letěl s nimi i když věděl, co jej tam čeká na Alexe udělalo dojem. I to, že o planetě mluvil upřímně. A taky s pýchou. Vytvořit plnohodnotnou civilizaci na takto drsné planetě nebylo jednoduché. A o kus práce se Danken zasloužil.
Nyní jej zavolal a chtěl od něj oplacení jeho pohostinnosti. Mohl odmítnout. Ale byla to cesta jak více poznat lidi, kteří budou cestovat lodí. Poznat co by od nich mohlo hrozit.
"Vím, že vám to nepřísluší, ale znáte loď lépe než já. Také cestování. Po dlouhých letech strávených tady, jsem odvykl." Usmál se na Alexe. Měl profesionálně vlídný úsměv. "Potřeboval bych někoho komu můžu věřit, kdo by pro mé dcery obstaral prohlídku lodi."
"Vánku." Dodal znovu s úsměvem. Určitě si byl vědom, jak lidé, kteří na lodi přiletěli o ní mluví. Byla a je součástí jejich života po mnoho let, u některých celý život.
"Nemusíte osobně. Ale vím, že vyberete někoho vhodného. Někoho z mladých, kdo o lodi ví hodně."
"Chci aby se jim loď zalíbila. Aby ji uviděly očima mladých, tak jako jsou ony." Dodal nakonec.
Mazání medu kolem pusy a krutá pravda nakonec. Pomyslel si ochránce. Nesouhlasil s jeho rozhodnutím vzít dcery sebou. V tak mladém věku lidé neví, co od života čekat. A uvázat je k něčemu, co se nedá změnit nebylo správné.
"Vím, co si myslíš. Prima ví, co chce. Vždy to věděla. Už od malička když si něco usmyslela, tak toho dosáhla. Nepřesvědčím ji.
A Alena... Nevidím jiné východisko. Musí letět. Je to nejlepší řešení." Vzdychl. "Její babička má pravdu. Atmosféra na planetě je napjatá. Mají jen krůček od toho uvěřit čemukoli. I nesmyslným legendám. Možná se jsem se zprávou o pokročilosti planety spletl. Uspěchal jsem to. Zkusil jsem i vyjednávat ve prospěch Aleny. Což není zrovna košér. Neměl bych se míchat do záležitosti zvyků. Její osud se mi zdál příliš krutý. Když jsem zjistil jaký strach může nahánět mladá nevinná dívka zděsil jsem se. Je tu zakořeněné něco nezdravého, temného. Jestli mi to život dovolí ještě se sem vrátím, ať se ujistím že to tady..." Chvíli jako by hledal slova. Bylo vidět, že je nesvůj.
"Neupadlo do temnoty." Dokončil Alex. Začal pochybovat o svém rozhodnutí. To u diplomatů nebylo časté. Určitě ne nahlas před cizím člověkem.
Chtěl namítnout, že dívka zde má k dispozici celou planetu, mnoho možností. Nebyl si tím ale jist. Ne na této planetě. Nazývají ji Amazonie, ale většina z nich žije v umělém městě v bytech menších jak kajuty. Žijí umělé životy naplněné podivnou zábavou, které nerozuměl. Jediné, čemu rozuměl byl život ve vesnicích, ten mu připadal normální. Ten však snesou jen ženy a této dívce je zapovězen. Také Dankenovo pochybování jej zdrželo od námitek. Jestli to však nebylo celé jen vyjednávací hra. Možná ano, ale Dankenova nejistota mu připadala pravá.
"Ta dívka by to mohla mít strašný osud, kdyby se tak stalo." Pokračoval Danken. "A jestli ne, tak není rozdíl být na lodi, nebo ve městě a nesmět se nikam hnout. Má zákaz jen se přiblížit k přírodě. Lidé se jí bojí, budou jí hlídat, a jestli se něco semele, hodí to na ni."
"Není to jen na této planetě, takové věci se dějí všude." Přikývl Alex. Začínal chápat, proč to dělá. Byl to dobrý diplomat i člověk, Když něco dělal byl přesvědčen že je to nejlepší řešení. Možná na této kruté planetě odvykl diplomatickým hrátkám a vše dělal upřímně.
"Na lodi nebude tolik myslet na to proč ji zakazují, co má ráda nejvíce."
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
Marcela Valouchová
Kompatibilní
Vonělo to tu papírem, fantazií a tajemnem předchozích věků. Rozhlédla jsem se. Staré dřevěné skříně a police plné knih. Byla to malá knihovna ve starém, historickém domě. Ano sen asi knihy v dnešní době patří.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x