Probuzení - Divočina
A teď tu stála na břehu říčky. Uprostřed lesa. Na pokraji oblasti, kterou navštěvovaly. Jen speciální výpravy skupin zkušených ozbrojených žen se odvažovaly dále do divočiny. Nikdy nebyla mezi nimi. A ani až sem nechodili nedospělé ženy samy. Jen ona, tak aby to nikdo nevěděl.
Dnes si z prozrazení nic nedělala. Možná je to naposled, co je tady. Podívala je kolem sebe. Za ní převládala zelená barva. Vepředu, v zakázané oblasti bylo stejně zelené jako rudé. Les ve kterém se nacházela nebyl takovou divočinou jak se zdál. Rostliny tu rostly jedna přes druhou a ta nejsilnější vítězila. Staré stromy byly pokryty liánami, pod listy rostlin se schovávali brouci, drobní živočichové a občas z dáli byl slyšet dupot a funění těch větších. Nic co by prozrazovalo lidskou ruku.
Pravdou však bylo, že skladbu zdejších rostlin měly na starosti skupiny žen-čističek. Nechávaly jen ty rostliny, které lidem neškodily a které neposkytovaly úkryt nebezpečným živočichům. Zkušené sklízečky zase věděly které rostliny trhat a také kolik, aby se dále moly množit a neubývalo jich.
Plánovačky musely odolat tlaku měst na to, aby se sklízelo více než by bylo přijatelné. Nebo dávaly pokyny jaké je třeba rostliny vysadit, aby spotřeba měst byla uspokojena. Byla to křehká rovnováha. Zbývalo už jen málo oblastí, které mohly ovládnout, aniž by se musely začít obdělávat oblasti ze zakázané oblasti. V posledních letech nebylo nutné tyto oblasti kultivovat a tak i ženy, které tam vkročily byly staré. V radě probíhal boj, jestli znovu neobnovit výpravy do této divočiny, dokud žije někdo se zkušenostmi z divočiny.
Dívat se do barevné změti listů bylo vzrušující. Snila vždy o tom, že se do skupiny průzkumnic dostane.
Ale teď. Zavalila ji vlna hořkosti. Bylo ji jedno co z ní bude. Stýskalo se ji po divočině i když v ní nikdy nebyla. Vždy ji lákala. Odolávala jen proto, že si myslela že se tam jednou dostane.
Jednou dostane... Jednou. Dnes nebo nikdy. Dnes... Teď.
Pomalu vyšla a přestoupila hranici zelené oblasti. Zadívala se za sebe na zelené udržované území. Bylo tam bezpečno, znala každou kytku. Otočila se, že znovu vykročí. Noha ji sklouzla po sytě červeném listu. Když padala, měla pocit že vidí pohyb za nedalekými keři. Divoké zvíře číhá na svou oběť? Když přistála a seděla na odřené noze pozorovala pečlivě keř i okolí. Nic se nehnulo ani lísteček. Asi se jí to zdálo. Nevědomky si poškrábala zraněné místo na noze. Do rány se jí dostala šťáva z liány, na kterou spadla.
Její nejistota byla ta tam. Zhluboka se nadechla a s úsměvem si uvědomila, že se její nitro plní klidem. Vstala a vyrazila na cestu.
Šla pevně. V jejich pohybech nebyly pochybnosti. Kolem ní byla poklidná krajina. Věděla, že je zdánlivý jako by ji okolí pozorovalo, co se stane, co ona, vetřelec, udělá, ale to vědomí ji na klidu neubralo. Každým krokem méně vnímala sebe a víc okolí. Každým krokem pocit, že je součástí divočiny sílil.
A jak sílil, okolí ji přestávalo vnímat jako vetřelce. Bylo to jako souznění s důvěrným přítelem. Tady se cítila jako doma. Tady je doma.
Říkalo se, že bez ochranného obleku a obsáhlých znalostí člověk přežije ve zdejší divočině nejdéle čtvrt hodiny. Proběhlo ji to hlavou jako blesk a hned zmizelo. Čtvrt hodiny skutečného života. Bude to její poslední čtvrthodina?
Mozek ji zaplavily příjemné pocity. Podvědomě věděla, že za to mohou látky z rostlin, které se ji zachytávali za nohy. V opojení běžela dál. Pak se už zcela soustředila na okolí.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
Marcela Valouchová
Kompatibilní
Vonělo to tu papírem, fantazií a tajemnem předchozích věků. Rozhlédla jsem se. Staré dřevěné skříně a police plné knih. Byla to malá knihovna ve starém, historickém domě. Ano sen asi knihy v dnešní době patří.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x