Šutr 23 - Vyhoštění

Greg se naposledy kochal plány komplexu. Vypadalo to impozantně. Zájem o pocitové příběhy stoupal od doby, kdy je zakázali. Věděl, že stačí něco zdánlivě legálního, vzdálenější místo a peníze se jen pohrnou. Už zahájil první fázi.

Šeptandu, jak tomu říkal. Několika význačným klientům řekl o svém plánu na vybudování zábavního centra s extra službami pro vybrané. Držet něco takového na oko v tajnosti byla ta nejlepší reklama.

Ještě než odletí, chtěl si promluvit se stavitelem. O samotě bez Lexe. Tomu po pobytu na planetě vyhládlo a začal se cpát lahůdkami z jeho zásob. Využít jeho vlivu a známé tváře byla jedna věc, svěřit se mu úplně se vším druhá. Už tak měl Lex podivné výhrady k této planetě, jemu připadala ideální. A tak zavolal staviteli bez něj.

„Jak to vypadá s tím podložím? Nebyl jsi moc konkrétní.“

„Nikdy jsem nic takového neviděl. Nevím, co z toho může být…“ Stavitel nevypadal ustaraně. Bylo mu jedno, jestli bude stavba bezpečná, stačilo, když mu zaplatí.

Greg se zamyslel. Nebude to žádná výšková budova, trocha senzorů a kdyby něco vypadne odsud.

„Pořád mám stavět?“ Ozval se netrpělivě se stavitel.

„Co? Jo, jasně.“

„Ještě jeden problém…“

„Ach, co?“ Greg neměl problémy rád. Většinou se vyskytly po zahájení staveb. Nebo až při otevření. A to pak stačila trocha diplomacie. Byla to pro něj hra, ne problémy.

„Ta signalizace, co s ní bylo? Zaměřil jsem pozemek. Tři signalizátory. Ani jeden nevysílá.“

Greg se zamračil. Mohlo by být na povrchu něco, co poškozovalo elektronické přístroje? Co když je to zdraví škodlivé? Planeta byla přece označena parametry příznivými pro život. Pochyboval, že zkoumali prostředí na druhé straně planety daleko od přistávacích budov. Uvědomil si, že zde ani domorodci nebydlí. Byl to tento důvod? Co když Lexova paranoia měla reálný základ?

„Dobře, zůstaneme ještě chvíli. Ještě než zjistíme, co to způsobuje.“

---

Greg přistál vedle stavitelova modulu. Ten už na planetě nějakou chvíli byl. Přístroje jeho modulu zpracovávaly data z okolí.

„Zachytil jsi něco?“ zeptal se Greg, když vstoupil do stavitelova modulu.

„Ani ťuk, signalizátory jsou mrtvé. Nevím jak najít místo, kde jsem je dal.“

„A ostatní údaje? Kvůli čemu mohli přestat fungovat?“

„Nic nenormálního, všechno relativně v normě, až na to, že je tu hnusně.“ Zabručel stavitel mrzutě. Nelíbily se mu situace, kdy něco přestane jen tak fungovat. Věděl, ze zkušeností, že to má vždy příčinu, nemilou příčinu, která znamenala trable.

„Mělo by to být blízko, zapnu skener a přeletíme párkrát kolem, třeba je najdeme.“

---

Letěli podél pobřeží ve vzdálenosti, kde přibližně stavitel nechal signalizátory. Krajina byla potemnělá šedivými mračny nad hlavou. Obloha nad jezerem splývala tmavým horizontem vody. Greg si pomyslel, že po setmění to tu musí být ještě pochmurnější. Určitě to bude chtít hodně světlých barev a osvětlení.

Neletěli dlouho, když uviděli stroj domorodců. Byl přizpůsoben skalnatému prostředí planety a stál na nerovném terénu. Tři postavy v nevzhledných kabátech stály venku, jako podivná delegace.

„Sakra, mají naše signalizátory,“ zaklel stavitel. Domorodci měli u nohou složené stavitelovy přístroje.

„Alespoň jsme vyřešili záhadu,“ zabručel Greg. Přítomnost domorodců se mu nelíbila. Bylo to něco, čemu se chtěl vyhnout. O stavbě se měli dovědět, až bude hotová. Tato situace znamenala zdlouhavé vyjednávání, zpoždění projektu, prodražení stavby. I tak bude tento projekt výnosný, mrzutosti ho však vždy rozladily.

Věži Gregovi, že prostí zemědělci ocení moderní stavbu a výhody, které pro ně bude mít. Když ne, tak to za něj vyřeší peníze. Nemůžou vědět, kolik peněz se v takovémto centru může otočit. Když jim nabídne jen setinu těchto peněz, bude to pro ně jmění. Teď trochu litoval, že nevzal sebou Lexe. Ten uměl lidi přesvědčit. I když…Ve volbách to tak nevypadalo. Alespoň ne na této planetě.

---

„Zdravím, vidím, že jste našli naše signalizátory.“ Ujal se slova Greg. Všichni se na něj bez výrazu podívali.

„Ano, je to vaše.“ Muž ukázal na přístroje. „Můžete si je vzít zpět.“

Stavitel opatrně vzal hromádku a odnes ji ke Greovi, pak si signaizátory s rozpaky začal prohlížet.

„Jsou vypnuté.“ Řekl muž, když viděl stavitelovo zkoumání.

„Ve volbách jsme se dověděli o této úžasné planetě. Chtěli jsme ji poznat.“ Začal Greg. „Našli jsme toto jezero obklopené horami… A chtěli…“

Muž ho přerušil „Měli jste se nahlásit, tak jako jinde, jak je to v zákonech domoviny. Vezměte si své signalizátory a odleťte.“

„Ne, ne. Dobrá udělali jsme chybu. Jen jsme se nechali unést touto krajinou a zapomněli na formality. Nahlásíme se. Zaletíme do přístaviště a vše uděláme tak jak chcete.“ Usmál se na muže Greg.

Ten chvíli mlčel, vypadalo to jako by poslouchal instrukce, co nu někdo dává odjinud.

„Jste tu obchodně?“

„Co? Ne, jen jsme chtěli poznat vaši planetu.“ Začal Greg, když viděl neoblomnou tvář muže, začal z jiné strany. „Vlastně ano. Je to zajímavá planeta a chtěli bychom tu investovat. Váš život by se změnil k lepšímu. Více peněz, dodávky z Domoviny, spojení s centrem… Cokoli byste chtěli.“

„Odleťte.“ Tentokrát to muž řekl ostře.

„Jsme přátelé, chceme jen vaše dobro…“ pokračoval v přesvědčování Greg.

„Odleťte hned.“

„Neděláme nic špatného. Nemůžete se takto chovat. Patříme teď všichni k jedné rodině k Domovině.“

„Máte hodinu na odlet z planety. Den na odlet ze soustavy. Jestli neodletíte, budou vaše lodě zabaveny. Vy budete vzati do vazby a při další oficiální návštěvě z Domoviny jim budete předáni.“ Řekl muž, otočil se a spolu s ostatními nastoupil do plavidla.     

„A, co? Ne ne, nerozumíte…“ volal za nimi Greg.

„Jdu od toho.“ Řekl stavitel.

„Co? Ne ty ne, to se vysvětlí, dej mi dva dny.“

„Máš den. Počkám raději někde dál.“

„Ne počkej, jsou to farmáři. Nemají techniku nás zastavit.“

„Ty jejich přepravní stroje nevypadají zastarale.“

„Import z Domoviny. Mají stroje na dopravu, na zemědělství… To je vše.“

„Možná, až to vyřešíš, dej vědět. Zítra touto dobou odlétám.“

---       

„Nedají se přesvědčit. Při kampani dělali to samé. Prostě mě ignorovai. Ani mě nechtěli vyslechnout… Na ohlášené akci se neobjevil ani jeden z nich. Myslím, že to měli nařízené, že nesmí přijít. V tomto případě to chce jednat s vedením. Žádní pěšáci, kteří musí udělat, co mají nařízeno.“ Lex měl dobré postřehy, ale Greg si uvědomil, že mu tady Lex nejspíš nepomůže. I tak to stálo za pokus.

            Greg oficiálně ohlásil přílet. Začal vyjednávat a planetou. S domorodci se dohodli, že se setkají v přístavních budovách.

„Musím mluvit s vedením. Je to důležité pro vaši planetu.“ Ujišťoval Greg.

„Zítra v jedenáct, budete mít půl hodiny.“ Řekl hlas a spojení se přerušilo. Z planety používali jen zvukové spojení a tak neviděl, kdo mluvil, i když mu připadalo, že to byl ten samý protiva, se kterým mluvil u jezera.

---

Když přistáli, stroj domorodců už tam byl. Místo přivítáni jim znovu muž, který s nimi jednal u jezera, podal elektronický protokol. Jen se na Grega zběžně podíval. Jeho oči se nezastavily ani na Lexovi. Což bylo nezvyklé. I ten kdo neznal Lexe z médií, se většinou pozastavil nad jeho pompézním vzhledem.

„Pravidla, která jsou závazná pro tuto planetu.“

„Žádali jsme o promluvu s vedením.“ Zaprotestoval Greg.

„Vše je v dokumentu.“

„Prosperita vaší planety je nyní ve vašich rukou synku.“ Začal Lex sladkým hlasem. „Je mnoho věcí, které vám můžeme poskytnout. A za to nechceme moc.“

„Nabízíte něco na prodej?“ zeptal se muž.

„Můžeme postavit na vaší planetě turistické hotely. Může to být na druhé straně planety, kterou nevyužíváte. Budete z toho mít značné zisky.“ Přesvědčoval Greg.

Muž jen povytáhl obočí „Chcete stavět u moře?“

„Vaše děti se nebudou muset bát o budoucnost. Vybudujete lepší infrastrukturu, lepší život.“ Začal se svou propagandou Lex.

„Naše děti se bát nemusí, naše infrastruktura je dobrá. Při volbách nás ujišťovali, že si nikdo nedovolí z naší planety udělat, co se mu zamane.“ Řek s hořkostí v hlase. Pak se jeho výraz i hlas vrátily k bezvýraznosti. „Chcete koupit barutu?“

„I barutu koupíme, zajistíme odběratele.“ Greg ucítil šanci. „Stačí jen malý pozemek, na kterém můžeme stavět. Vše, co budeme chtít postavit, samozřejmě odsouhlasíte.“

„Naše planeta vám nemá co nabídnout. Máte hodinu na odlet.“ Muž se otočil a bez dalšího slova odešel.

---

„Co si o sobě myslí, nemůžou nás jen tak vyhodit.“ Rozčiloval se Lex. Greg měl za to, že ho víc rozčílilo to, že jej ignorovali než to, že je vyhodili.

„Zajímalo by mě, proč tu nikoho nechtějí. Nejsou to ekocvoci, kteří nepoužívají stroje. Na to tu ani nemají ani přírodu, kterou by chránili. Nemají tu nic. Co mají proti výstavbě?“ Přemýšlel nahlas Greg.

„Sekta, bude to nějaká šílená sekta.“ Lex se už trochu uklidnil.

„Jsou to jen primitivové. Někdo z vedení chce mít absolutní moc. Tu by neměl, kdyby se tu nahrnuli další lidé. Ale to má smůlu, to se stejně stane, ať jsme to mi, nebo někdo jiný.“

---

„Jsem si jistý, že zaznamenali signalizátory. Když nebudeme používat vysílání, tak o nás vědět nebudou.“ Přesvědčoval Greg stavitele. Ten váhal. Nabídka dvojité provize ho lákala. Nakonec se nechal přesvědčit na poslední výpravu na povrch.

Když znovu přistáli u jezera, nebylo kolem ani živáčka. Všude byl klid a prázdno. Velký stavební stroj, se kterým přiletěl stavitel, byl podobný strojům, které měli domorodci na obdělávání půdy, jen byl mohutnější. Stavitel naprogramoval stroj a šel k jezeru, kde ho čekal Greg.

„Moře, představ si, že tomuhle říkají moře.“ Odplivl si Greg do vody.

Stavitel se nervózně ohlédl, ale okolo byl klid. Jediný zvuk vydával stavební stroj, který urovnával plochu, na které měl stát komplex.

„Jsi si jistý, že nikdo nepřijde?“

„To by tu už dávno byli. Zachytili jen signalizátory a ty tu teď nejsou.“ Začalo se stmívat.

„Zaznamenali náš odlet a to, že jsme se vrátili z druhé strany, nemohli postřehnout.“

Stavitel ucítil pod nohama lehké chvění. Nervózně se znovu kolem sebe rozhlédl.

„Klid, kromě nás tu nikdo není.“ Uklidňoval ho Greg.

Stavitel zastavil stroje a zaposlouchal se. Krajina kolem vypadala pustě. Kromě nízkého nepříliš hustého porostu mezi skalami a na břehu jezera tu nezpozorovali žádný život. I vegetace vypadala, že spíše živoří.

 Jak slunce zapadalo, stíny vysokých hor se začaly šířit tmavnoucí krajinou. Tentokrát mírné chvění pod nohama pocítil i Greg. Nejprve jim na mysli vyvstalo zemětřesení.  Že by přece jen stavba komplexu v této oblasti nebyla nejlepší nápad? I kdyby otřesy byly jen mírné, mnoho návštěvníků by to odradilo.

Chvění přicházelo ve vlnách. Přicházelo a odcházelo, stupňovalo se, ale zůstávalo pouze chvěním. Stíny se začaly prodlužovat, až dosáhly k nim. Uslyšeli i jemné chřestění. Pak zpozorovali pohyb na zemi, tam kde dosáhly stíny hor. Byl to pomalý pohyb jak rostliny, které doposud vypadaly neduživě, rozvinuly své listy. Jejich vnitřní strana mírně fosforeskovala. Bylo to málo na to, aby z této události byla podívaná, spíše to dodávalo pocitu záhadné mystiky.

Greg si dřepl a položil ruku na zem ke kytce, která právě rozvíjela své listy. Zem pod ní jemně vibrovala. Odtud pocházelo chvění.

„Dělají to ty kytky.“ Řekl s úlovou v hlase. „Lex na jednu šlápl a ta pěkně smrděla. Byl to pěknej hnus.“

Stavitel se sklonil blíž k rostlinkám a pozoroval je. „Mě voní, vydávají zvláštní vůni. Není květinová, ale ne nepříjemná.“

„Asi smrdí, když na ně šlápneš, jako obrana…“ Greg prstem šťouchl do listu rostliny, trochu se zachvěla. Nic jiného se nedělo. „Hmm, už jsem myslel, že se bude dít něco zajímavého. Tohle je asi na špičce nejzajímavějšího na nejnudnější planetě jakou znám. Smrdící kytky, úžasné. Kdyby alespoň něco dělaly.“ Otočil po staviteli. Uviděl ho, jak se sklání nad kytkou, ve stejné pozici v jaké byl před chvílí. Něco ho na něm zaujalo. Měl nataženou ruku v divné pozici, nehýbal se.

„Hej, nějak tě to dostalo, co?“

Stavitel neodpověděl. Greg se pokusil vstát, nešlo to, přestaly ho poslouchat svaly. Uviděl stavitele, jak se svalil na zem.  

„Sakra.“ Stačil zaklít a jeho tělo se svalilo stejně jako stavitelovo. Byl při vědomí, ale tělo ho neposlouchalo. Uslyšel zachřestění přímo u sebe. Nebo spíše ucítil. Jemný pohyb kolem jeho ruky, Za chvíli zase. U nohy.

Kytky. Jejich listy se mu vinuly po těle. Jako by je lákalo jeho tělesné tělo. Ucítil jemné štípnutí na zápěstí, kde měl odhalenou kůži mezi rukavicí a bundou. Měl nutkání se na ruku podívat. Nepodařilo se mu pohnout hlavou. Další štípnutí, tentokrát to bolelo. Pálilo to, jako by se opařil. Něco se mu otřelo o tvář. Uviděl jemně světélkující list rostliny. Snažil se zakřičet, ale z hrdla se mu nedostal ani hlásek. Vše kolem začalo být rozmazané. Pálení na tváři ze začátku bolelo, ale pomalu jej přestal vnímat, jak ztrácel vědomí.