Civilizace Eltaj
Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví. Na to, že znají každou její část, každého i toho sebenepatrnějšího živočicha, každou rostlinku.
Bylo to jejich velkolepé a pošetilé dílo. Už věděli, že jejich čin nebyl z nejmoudřejších, přesto jej nelitovali. Chtěli stvořit lepší místo pro život, mysleli si, že jsou moudřejší než příroda a hrdě si říkali Eltajové.
Nejprve to byl jen kousek oceánu. Úspěšný experiment. Vybrali ty nejkrásnější a nejužitečnější rostliny a zvířata. Upravili je podle svých představ. Tak aby byli stejně mírumilovní jako oni. Přidali jim něco ze sebe, schopnost sdílet myšlenky a pocity. Tak, aby si s nimi mohli plně užívat ten dokonale utvořený svět.
Z počátku to pro ně bylo okouzlující. Po té, co zmapovali veškeré znalosti o své planetě, zbylo jen velice málo vzrušujících věcí, o které by se mohli zajímat.
Postupně oblast experimentu rozšiřovali. Nebylo to snadné udržet hranice. Vliv okolí byl devastující. Jakmile jen malé místečko neochránili, okolí celou oblast pohltilo tak rychle, že neměli šanci vše zvrátit.
A tak se rozhodli. Svůj experiment rozšíří na celou planetu. Pak už nebude místo odkud by přicházelo nebezpečí.
Nejprve se snažili přetvořit všechny druhy života. Jejich práce tak pokračovala pomalu. Měli na své straně svou trpělivost, proti byla rychlost pronikání nepřetvořených druhů do již změněných oblastí. Byl to nerovný boj. A tak svůj výběr zúžili a ty nejagresivnější druhy ze svého výběru vyřadili. Ne vše šlo úplně hladce. Některé druhy po změně skomíraly, a ač pro ně dělali, co mohli, vymřely.
Postupně se ovládli i malý kontinent planety. Bylo pro ně překvapením, jak odlišný život se zde odehrává. Nakonec se jim podařilo stvořit celoplanetární ráj. Sdíleli společně vše a všude. Bylo to úžasné sdílet tolik pocitů, tolik životů.
Jediné co je trápilo, byla nemoc. Propukala nenadále v mladých skupinách různých živočichů. Odmítali, nebo nemohli sdílet své pocity a myšlenky. Bylo to nepříjemné a hlavně nebezpečné. Způsobovalo to rozpad ekosystému. Byl velice křehký. Museli neustále kontrolovat vývoj a stav populace všech zvířat a rostlin. Plně je to zaměstnávalo a i když to bylo i únavné, přece jen to byl svět, který stvořili.
Nenašli žádný důvod, proč nemoc nastávala. Případů však ubývalo a měli pocit, že se celý systém stabilizoval.
Až jednou. Nemoc propukla tak náhle a v takovém rozsahu, že to zasáhlo celý kus kontinentu. Tentokrát to trvalo o dost déle celou oblast sterilizovat. Stálo to velké úsilí mnoha zvířat.
Nejprve přikládali tuto houževnatost nemoci tomu, že propukla na souši a také tomu, že se už po dlouhé věky neobjevila.
Jako vždy opatrně zkoumali místo nemoci. Chtěli se připravit, kdyby se nemoc vyskytla znovu.
Se zděšením zjistili, že tvorové, které zničili, nepocházejí z jejich planety. Jejich struktura byla úplně jiná, jejich systém tak odlišný, tak primitivní, že nedokázal komunikovat s tím jejich. Dostali se k nim na podivných plavidlech.
Nikdy je nenapadlo, že je to možné. To aby tak primitivní tvorové zdolali nicotu mezi světy. I oni kdysi v dávných dobách měli podobné touhy. Stali se však tak svázáni se svou planetou, že podobné cesty byly nemyslitelné. Oni byli planetou.
Udělali vše, aby prozkoumali pozůstatky cizích tvorů, aby pochopili jejich smysl i myšlení. Bohužel, bez živoucích forem měli jen velice málo faktů, zato mnoho teorií. Poznali jejich nebezpečnost. Byl to přece jen zásah z vnějšku do jejich planety, do jejich díla. To, čemu se už věky snažili vyhnout. Ze zkušenosti věděli, že přijdou další.
A tak se i stalo. Objevily se znovu jejich stroje. Tentokrát byli připravení. Studovali je i jejich technologie. Jejich stroje byly primitivní agresivní a tak opotřebované cestou skrz nicotu, že bylo záhadou, že se ti tvorové vůbec dorazili.
A tehdy přišlo další překvapení. Zjistili, že na jisté úrovni mají přece jen schopnost komunikace. A taj jednoho nejnadějnějšího jedince vzali a vylepšili jeho schopnosti.
Vyslali jej zpět s jasnou zprávou. Přijmout jejich svět, nebo odejít.
Jejich rozhodnutí nebylo snadné a také ne jednoznačné. To je překvapilo. Proč nejednají stejně? Přesto se rozhodli pomoci těm, co odmítli jejich nabídku sdílení dokonalého světa. Poupravili jejich primitivní technologii tak, aby se dostali na nejbližší pro ně obyvatelnou planetu.
Byl to risk, debatovali o tom dlouho. Planeta vyla opačným směrem, než odkud přišli a technologie, kterou jim zapůjčí, selže, jakmile tam přiletí. Budou mít čas se připravit, kdyby se chtěli vrátit. Větší riziko viděli ze směru, odkud tvorové přiletěli.
Ale to už budou připraveni. I díky zkušenostem a znalostem tvorů, kteří zůstanou a splynou s jejich světem. A možná toho bude víc. S příchodem těch tvorů se jim vrátila touha dovídat se o dalších světech za nicotou.
Tvorové měli přirozenou touhu poznávat světy a té využili. Pomohli jim z technologií. Změny, které udělali v jejich systému, je připoutala k jejich světu. Vraceli se zpět se svými poznatky a zážitky. Jejich touha po dalších vědomostech byla ukojena, aniž by riskovali cestu nicotou. Část svého světa, tvory tak cizí i tak blízké nazvali poutníky civilizace Eltaj.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x