Kopule

30. 06. 2017 7:20:00
Seděl na zápraží a díval se na hranici pozemku. Bude muset jít ven. Je na řadě. Nechtělo se mu. Venku to nebylo moc přívětivé. Co přívětivé. Nahánělo mu to tam strach. Ale bude tam muset. Jak dlouho už tam nebyl?

Už to mohlo být několik let. Párkrát se službě vyhnul a jindy neměl důvod.

Tento pozemek si koupil jako mladý. Stál jej životní úspory a manželství. Žena byla hezká a milá, nechtělo se mu opouštět jí.

On však nemohl už ve městě vydržet a ona odmítla odstěhovat se na vesnici. A tak se rozešli. Ještě chvíli doufal, že se k němu přistěhuje. Ale nestalo se tak.

Do města se už vrátit nemohl. Ne po té, co do tohoto kusu pozemku dal tolik času a práce. Vyrůstal ve městě a život na venkově si nedovedl so té doby představit. Teď to bylo jeho místo, kde si mohl dělat co chtěl. Nebyla tu žádná omezení jako ve městě. Žádné zákazy hluku, chování zvířat, nebo kytek. Mohl si vypěstovat zeleninu, která byla v obchodech drahá. Když použil čističku vody, nemusel s ní tolik šetřit.

Trochu jej zklamalo, že výkyvy počasí jsou stejně znatelné jako ve městě.

I tak vydržel. Přece jen to byl jeho kousek země a nemusel se dohadovat se sousedy, na kolik stupňů má mít puštěnou klimatizaci.

A tak vylepšoval svůj malý domek a zahrádku. Měl jako jeden z prvních nádrže na vodu, aby mohl v dobách sucha zalévat své rostlinky. Nepěstoval květiny. Ne, vše, co vypěstoval, se dalo sníst.

Kolektory na výrobu elektřiny a akumulátory byly jen další krok. Výpadky proudu byly čím dál častější a mnoho z toho, co si vypěstoval, skladoval v mrazácích, nebo sušil a k tomu potřeboval elektřinu.

Bojoval s plevelem i škůdci. Byl to nekonečný a někdy měl pocit, že i marný boj. Všeho toho přibývalo a on si nechtěl svou půdu znečistit chemikáliemi. Invazivní druhy byly všude. Dokonce se mu o nich i zdálo.

A tak když přišly na trh kopule, věděl, že je to to pravé. Bohužel pro něj, jeho pozemek byl příliš malý.

A tak se začal zajímat o okolní pozemky. Nikdo nechtěl prodat. Jakpak by taky ano. Hodnota pozemků stoupala poslední dobou astronomicky.

Našel však spřízněnou duši – sousedku. Ani jeden nechápali, že se tak dlouho neznali. Každý z nich měl tolik práce se svým kouskem půdy, že neměli čas dívat se po okolí.

Bohužel ani jejich dva pozemky na kopuli nestačili.

A tak plánovali a radili a postupně se seznamovali se sousedy. Ale s nikým nevycházeli natolik, aby si troufli s ním sdílet jeden prostor.

Trvalo to tři roky. Jeden z jejich sousedů zahradu s domem prodal. Starší pár, který se tam nastěhoval, byl příjemný. A hlavně také chtěli kopuli. Pak už to byla jen otázka času.

Čekání se vyplatilo víc, než si mysleli. Za tu dobu se technologie kopulí vylepšila natolik, že byly schopné odfiltrovat veškeré invazivní druhy, vyráběly elektřinu a sbírali potřebnou vodu, stínily před přílišným sluncem. Vytvořily uvnitř svůj vlastní ekosystém. Regulovaly extrémní výkyvy počasí.

Přes všechny předpovědi se z okolní krajiny nestala vyprahlé poušť, ale spíše přebujelá džungle, která však znemožňovala pěstování užitných rostlin a tak to vyšlo skoro na stejno. Jen navíc museli každým rokem vyjít ven a očistit kopuli od nánosů rostlin a nečistot.

Teď už byli spojeni tunely s několika sousedními kopulemi. Ale i tak byl přechod docela složitý. Byli opatrní, aby si sem nezanesli něco nevhodného. Tak jako se to stalo o dvě kopule dál. Veškerou zelenou hmotu jim tam sežrali housenky a pak nemohli nastolit znovu rovnováhu.

Pomyslel si, že je to trochu chaos. Každá kopule měla vlastní pravidla. Věděl o jedné, která byla nastavená tak, že se teplota udržovala na stejné úrovni, zrušili si v ní domy a spávali venku.

S městy to bylo podobné. Ty, co přežily, byly kryté kopulemi a i některé z nich byly zničeny.

Když o tom tak přemýšlel, příroda, ta pravá, tu kterou znal z mládí, byla v kopulích. Ta divočina plná jedovatých agresivních živočichů i rostlin a počasí s takovými výkyvy, že by to nepřežil ani ten nejzdatnější člověk, byla něco cizího.

Takto si v dětství představoval život lidstva na jiné planetě. Jako by se Země vzepřela jejich zacházení a vyhnala je do těchto bublin.

Vzdychl a pomalu vstal. Vyrazil ke keři planých růží, u kterých byl východ z kopule. Vlastně se začal na tu práci těšit. Po dlouhé době uvidí zapadající slunce. A když se zpozdí i hvězdy. Ten pohled mu v kopuli chyběl.

Autor: Marcela Valouchová | pátek 30.6.2017 7:20 | karma článku: 10.07 | přečteno: 252x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 132 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.81 | Přečteno: 148 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 258

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...