Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sraz

16. 06. 2017 7:20:00
Dívala se na sebe do zrcadla. Znovu se cítila tak jako v dětství. Nervózní, ustrašená, pochybující sama o sobě. Tehdy na škole si přála, aby jí přijali trochu mezi sebe, nebo aby alespoň nebyla terčem jejich popichování.

Nevěděla jak na to a tak se uzavírala do sebe. Snažila se být co nejvíc nenápadná. Teď věděla, že to dělala špatně. Dívka nezapadne mezi ostatní mladé tím, že bude nosit vytahané bezbarvé svetry a o přestávce místo probírání drbů si bude mlčky číst knihu.

To, co viděla v zrcadle, nebylo špatné. Už nebyla štíhlá dívka s pletí bez vrásek a vlasy bez šedin. I tak vypadala lépe než tehdy. Vlasy měla nabarvené, místo nevýrazné hnědé to byla kaštanová barva. Tělo vypracované pravidelným cvičením nebylo tak štíhlé, jako tehdy na škole. Zato bylo odolnější a silnější. A nedávno přišel další důkaz, že je co k čemu. Vlastně víc, než mnoho z ostatních. I když vše kolem bylo trochu děsivé, byla pyšná, že byla vybrána.

Přesto všechno cítila, jak její sebevědomí klesá, když vstupovala do místnosti plné lidí. Jen pomalu se rozpomínala na tváře, které vidí. Ne u všech si byla jistá, že zná jméno, které by k tváři mohla přiřadit.

Bylo zvláštní, že tehdy, když si představovala takovýto sraz v budoucnu, si říkala, jak jim ukáže, že není ta chudinka, jakou z ní dělali. Že se zastydí a uvědomí si, co jí prováděli. Bylo jí jedno, jaké životy vedli oni, jen jim chtěla ukázat, co ona dokázala.

Ale teď to bylo jiné. Nechtěla mluvit o sobě, chtěla se dovědět, co oni dělají. Byla si jistá, že si nepamatují na ústrky, které jí prováděli. Nejspíš to ani tehdy tak necítili. Ne většina z nich. Většina o tom ani nevěděla. Prostě se o ni nezajímali. Tehdy jim to měla hodně za zlé. Dokonce je za to nesnášela více než ty, co si z ní stříleli.

Mluvila málo. Raději se jen zeptala a ostatní nechala mluvit. Vyhovovalo jí to tak. Když mluvila, přemýšlela, jestli i oni byli vybráni. U některých zaváhala a řekla si, že možná ano. Ale u ostatních si byla jistá, že ne.

Tentokrát ji nevadilo, že ji nedají prostor k mluvení. I když teď už by věděla jak se ke slovu dostat.

Pomyslela si, že je s podivem, jak málo sebevědomí tehdy měla. A i tak si splnila svůj sen studovat. Stala se známou vědkyní.

Dívala se po ostatních a přemýšlela, kdo z nich byl tak úspěšný jako ona.

Má jim to říct? A co ti o kterých přemýšlela, že by mohli být také vybráni? Proč oni to neřeknou. Vždyť jim to nikdo nezakázal.

Měli by vědět, že svět jaký znají, brzo skončí. Bylo jí jich líto. I Toma, který se jí na škole vysmíval nejvíc.

Už se nadechovala, že promluví, když Adéla, na škole ji přehlížela a jen málokdy s ní promluvila – jedna z těch, které se od ní odtáhli a nechali ji napospas žertíkům druhých, se k ní přitočila.

„Jé, já jsem ani nečekala, že se objevíš. Na škole jsi byla taková ....“

Dívala se na Adélu a přemýšlela. Nevnímala její veselé švitoření. Vzpomínala na událost, kdy byla vybrána.

Bylo to podobné snu, ale za bílého dne. Promluvili k ní hlasy cizinců, mimozemšťanů. Jsou na cestě na Zemi a ona je jedna z těch, které si vybrali ke spolupráci.

Neváhala ani chvíli, že by to nebylo skutečné, i když tito lidé kolem by pochybovali. Ano to je ten důvod, proč to nikomu ještě neřekla a proč to neřekli ostatní.

Nevěřili by. Mysleli by, že je blázen. Zpochybňovali by její schopnosti, tak jak tehdy na škole.

Ne, ona si zaslouží, aby se seznámila s jejich úžasnými technologiemi, možná i cestovala na jiné planety...

„Pamatuješ?“ Adéla se zeptala.

Jen s úsměvem přikývla. Neřekne nic. Nezaslouží si to.

Autor: Marcela Valouchová | pátek 16.6.2017 7:20 | karma článku: 11.94 | přečteno: 477x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 10 - Vesnice

Další den probíhal stejně jako ten předchozí. Do přístavní budovy přišlo několik skupinek místních obyvatel. Vyměnili barutu za zboží. Nenini asistenti se předháněli ve strategiích, které měly zaujmout domorodce.

23.6.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.48 | Přečteno: 122 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 9 - Deník

Seděli a povídali si skoro až do rána. Jako za starých časů. „Nevím, proč náš vztah takto skončil,“ řekla najednou Nena. Alonzo se usmál a pokrčil rameny.

8.6.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.61 | Přečteno: 120 | Diskuse

Marcela Valouchová

Ona

Lehla si do měkkého porostu na zemi. Kolem to zavonělo. Ucítila kořeněnou vůni modré rostliny i sladkou zeleného mechu. V této části zahrady pobývala nejraději. Flóra toto místo obklopovala a nikde tu nebyli vidět ostatní.

1.6.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.87 | Přečteno: 149 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Michal Pohanka

O lásce a zločinu - 5. kapitola

Hořkovtipný román o vztazích, zamilovanosti, zločinu, Češích a dvou potrhlých kriminálnících plný smíchu a zajímavých postřehů o životě

27.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Petr Švarc

A tuhle zas v rádiu...,

že dle jakéhosi výzkumu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku o jejíž existenci nemá většina z nás ani tušení vyplynulo...

27.6.2017 v 10:25 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 526 | Diskuse

Jiří Turner

EU se mstí státům "Visegrádu" i ve fotbale

Že ne? Ale ano, naposledy to mohli poznat na ME ve fotbale hráčů do 21 let Slováci. Vždyť už se taky kvůli tomu nerozčiluje jen trenér, ale i premiér Fico. Nepřijali jste utečenecké kvóty? Merkelová zavolala Gentilonimu a bylo to.

27.6.2017 v 10:22 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 590 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 109 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 257 | Diskuse
Počet článků 104 Celková karma 5.16 Průměrná čtenost 258

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.