Sraz
Nevěděla jak na to a tak se uzavírala do sebe. Snažila se být co nejvíc nenápadná. Teď věděla, že to dělala špatně. Dívka nezapadne mezi ostatní mladé tím, že bude nosit vytahané bezbarvé svetry a o přestávce místo probírání drbů si bude mlčky číst knihu.
To, co viděla v zrcadle, nebylo špatné. Už nebyla štíhlá dívka s pletí bez vrásek a vlasy bez šedin. I tak vypadala lépe než tehdy. Vlasy měla nabarvené, místo nevýrazné hnědé to byla kaštanová barva. Tělo vypracované pravidelným cvičením nebylo tak štíhlé, jako tehdy na škole. Zato bylo odolnější a silnější. A nedávno přišel další důkaz, že je co k čemu. Vlastně víc, než mnoho z ostatních. I když vše kolem bylo trochu děsivé, byla pyšná, že byla vybrána.
Přesto všechno cítila, jak její sebevědomí klesá, když vstupovala do místnosti plné lidí. Jen pomalu se rozpomínala na tváře, které vidí. Ne u všech si byla jistá, že zná jméno, které by k tváři mohla přiřadit.
Bylo zvláštní, že tehdy, když si představovala takovýto sraz v budoucnu, si říkala, jak jim ukáže, že není ta chudinka, jakou z ní dělali. Že se zastydí a uvědomí si, co jí prováděli. Bylo jí jedno, jaké životy vedli oni, jen jim chtěla ukázat, co ona dokázala.
Ale teď to bylo jiné. Nechtěla mluvit o sobě, chtěla se dovědět, co oni dělají. Byla si jistá, že si nepamatují na ústrky, které jí prováděli. Nejspíš to ani tehdy tak necítili. Ne většina z nich. Většina o tom ani nevěděla. Prostě se o ni nezajímali. Tehdy jim to měla hodně za zlé. Dokonce je za to nesnášela více než ty, co si z ní stříleli.
Mluvila málo. Raději se jen zeptala a ostatní nechala mluvit. Vyhovovalo jí to tak. Když mluvila, přemýšlela, jestli i oni byli vybráni. U některých zaváhala a řekla si, že možná ano. Ale u ostatních si byla jistá, že ne.
Tentokrát ji nevadilo, že ji nedají prostor k mluvení. I když teď už by věděla jak se ke slovu dostat.
Pomyslela si, že je s podivem, jak málo sebevědomí tehdy měla. A i tak si splnila svůj sen studovat. Stala se známou vědkyní.
Dívala se po ostatních a přemýšlela, kdo z nich byl tak úspěšný jako ona.
Má jim to říct? A co ti o kterých přemýšlela, že by mohli být také vybráni? Proč oni to neřeknou. Vždyť jim to nikdo nezakázal.
Měli by vědět, že svět jaký znají, brzo skončí. Bylo jí jich líto. I Toma, který se jí na škole vysmíval nejvíc.
Už se nadechovala, že promluví, když Adéla, na škole ji přehlížela a jen málokdy s ní promluvila – jedna z těch, které se od ní odtáhli a nechali ji napospas žertíkům druhých, se k ní přitočila.
„Jé, já jsem ani nečekala, že se objevíš. Na škole jsi byla taková ….“
Dívala se na Adélu a přemýšlela. Nevnímala její veselé švitoření. Vzpomínala na událost, kdy byla vybrána.
Bylo to podobné snu, ale za bílého dne. Promluvili k ní hlasy cizinců, mimozemšťanů. Jsou na cestě na Zemi a ona je jedna z těch, které si vybrali ke spolupráci.
Neváhala ani chvíli, že by to nebylo skutečné, i když tito lidé kolem by pochybovali. Ano to je ten důvod, proč to nikomu ještě neřekla a proč to neřekli ostatní.
Nevěřili by. Mysleli by, že je blázen. Zpochybňovali by její schopnosti, tak jak tehdy na škole.
Ne, ona si zaslouží, aby se seznámila s jejich úžasnými technologiemi, možná i cestovala na jiné planety…
„Pamatuješ?“ Adéla se zeptala.
Jen s úsměvem přikývla. Neřekne nic. Nezaslouží si to.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x