Ona
Mohla zde nerušeně přemýšlet. I když i tady se cítila pod vlivem ostatních. Byli úžasní. Každý jinak a všichni byli její učitelé. Vzájemně tvořili dokonalou skupinu. Měli vědomosti o všem. Učila se od nich historii, skladbu vesmíru, poznávala různé druhy života, víry i filosofie.
Někdy bylo těžké uspořádat si myšlenky pod všemi těmi informacemi. Pečovali o její tělo i mozek. Hluboká meditace ji pomáhaly rozšířit využitelnou kapacitu mozku. Měla vše, po čem zatoužila, vše, co potřebovala a přesto jí něco chybělo.
Věděla kdo je a proč tu je. Vznešené poslání být zástupcem svého druhu jí nestačilo. O lidstvu věděla vše, tak jako o ostatních inteligentních tvorech, o kterých jí říkali. Byli jí stejně cizí jako jiné civilizace.
Měla pocit, že by k lidem měla cítit více sympatií, ale nešlo to. Jejich násilná historie byla děsivá, umění nepochopitelné, vyspělost ubohá, inteligence pokulhávající. Proč je vlastně tady mezi těmito úžasnými bytostmi? Nevyrovná se jim v ničem. A i kdyby se tak stalo, co s tím? Mezi lidstvo už nepatří a podle pravidel se ani o ní nikdy nedoví. Nepřijali by ji. Lidé ničí vše neznámé i to, co jim chce pomoci.
Přes všechny problémy a nedokonalosti se lidstvo pořád vyvíjelo dopředu. S občasnými odbočkami, nebo kroky zpět, ale vždy se dostali znovu dopředu. Nikdo to tady nechápal. Ani ona ne.
Věděla, že není první. Už vybrali několik jedinců z lidstva. Chtěli pochopit ten nesmyslný pokrok. Byla to jedna z mála iregularit vesmíru, které ještě nevysvětlili.
Bylo podivné vědět, že ona je součástí té iregularity. Jako by byla součástí té, která stála u zrodu vesmíru. Tu také ještě nikdo nevysvětlil.
Být součástí velké záhady ji stavilo do výjimečné pozice. Ale to ji nijak neuklidnilo. Proč je vlastně tady? Její učení se blížilo ke konci. Co s ní chtějí dělat dál? Na jednu stranu ji tu něco chybělo, na druhou to pomyšlení na směnu ji děsilo. Brala toto místo za domov.
Pomalu neochotně se zvedla. Musí jít. Naposledy zavřela oči a vdechla libou vůni. Bude si ji pamatovat, kamkoli se dostane.
A byla tu znovu. Tentokrát ještě neklidnější. Ani meditace nepomáhala. Dali i na výběr. Zůstat, nebo se vrátit k lidstvu. S posláním.
Chtěla to ihned zamítnout. Ale teď…
Měla vybrat nejlepší jedince a založit izolovanou civilizaci lidstva. Bylo to lákavé. Povznést svůj druh. Kdo jiný než ona? Měla znalosti těch nejlepších. Ano, nebude moci prozradit vše. Hlavně ne, odkud své vědomosti bere. A něco zapomene.
Bylo to to, co ji chybělo ke dokonalosti?
---
Stála na pódiu a nechala se unášet skandováním davu. Bylo to tak snadné. Před deseti lety se probrala a nepamatovala si, kdo je. Jen jednu touhu měla. Uniknout z této planety. Z tohoto mumraje marnosti.
Bylo ji na nic z toho, jak lidé zahazují svůj potenciál. Ale to se změní. Ona to změní. Opustí tuto upadající planetu s těmi nejlepšími a začnou znovu.
Bylo pro ni zklamáním, že ne všichni, které si vybrala, se chtěli vydat na cestu s ní. Utěšovaly ji tajné vzorky DNA. Proces klonování nebyl ještě dokonalý, ale bez omezujících zákonů a s těmi nejlepšími vědci se věci dají do pohybu velice rychle, tím si byla jistá.
---
Vše se ubíralo správnou cestou. Hlasy v její hlavě byly spokojené. S ostatními o svých pohnutkách mluvila jako o touze, o vizi. To, že slyší našeptávající hlasy, se nikomu nezmínila. Tak jako o tom, že neví o svém původu.
Možná e to tak dobře. Velcí vůdci minulosti měli vždy své tajemství a slabosti, které je poháněli kupředu.
Původ. Objevila se jako dospělá žena v malém městečku bez toho, aby si pamatovala, kdo je. Už tehdy věděla, že chce z planety pryč. Už tehdy byli jejími společníky našeptávající hlasy. Kdysi ještě na Zemi zapátrala. Pozemská byrokracie a paranoia byla tak rozsáhlá, že si lidé vedli záznamy o všem. I o DNA narozených dětí. Našla jen jednu shodu. S dívenkou narozenou před sto lety.
---
Sto let. Znovu myslela na dívku, kterou měla být. Její tělo na této Nové Zemi začalo stárnout. Ale nebylo to jen touto planetou. Nezažila takový pocit a moc se jí nelíbil. Určitě nevypadala ani se necítila na sto let.
Žila déle než mnoho jejích odvedenců. Tak jim nyní říkala. Nejprve to pro ni byli vyvolení. Poté pracovníci pro lepší svět a nyní jen odvedenci.
Mnoho z nich pracovalo tvrdě. Mnoho z nich si také stýskalo po staré Zemi. Mnoho z nich se také začalo chovat jako na staré Zemi. Škorpili se, dělali si naschvály, hádali se. Hlavně po té, co už vybudovali fungující společnost.
Jako by fakt, že něčeho dosáhli, se obrátil proti nim. Měli tu ideální podmínky, měli se rozvíjet rychle. Opak byl pravdou.
---
Vydala se zpátky na starou Zemi. Hlasy ji k tomu donutili. Společnost tady na Nové Zemi skomírala. Lidé byli spokojeni sami se sebou a místo rozvoje nastala nejprve stagnace a pak úpadek. Poprvé litovala, že její tělo nestárne tak rychle jako těla ostatních, že musí být svědkem toho, jak se ze společnosti plné pilných vědců stávají pohodlní poživační uživatelé. Ani lidé stvoření ze zásob DNA těch nejlepších nebyli jiní.
---
Dívala se na pozůstatky staré Země. Byly tu stopy po ničení. Mnoho měst bylo spálených, ještě více pohltila vegetace.
Bylo tu jen několik ostrůvků civilizace. Byla tu válka, nebo katastrofa globálního rozsahu?
Čekala úpadek a jen primitivní společnost. To, co našla, ji překvapilo. Přivítali ji lidé na mnohem vyšší úrodni než v její Nové Zemi.
---
Hlasy. Vždy si myslela, že to bylo poslání, které mělo vést k rozvoji lidstva. Teď už si nebyla jistá. Kdo vůbec je? Proč se její utopie nepovedla?
Myslela, že se jí hlava rozskočí. Na povrch proudili zapomenuté vzpomínky, zmatené myšlenky. Pocit neúspěchu a zklamání ji zaplnil tak, že se přiblížila k bodu šílenství.
Pak ji to napadlo. Uvědomila si všechny ty vědomosti, které měla. Mohla udělat víc, měla vést celé lidstvo. Vést lidstvo za slávou k novým bitvám. K bitvám, které vyhrají. Ona, jen ona jim to umožní.
Usmála se. V tom úsměvu bylo vítězství i šílenství.
---
Nadechla se libé kořeněné vůně. Líbilo se jí tu. Vonělo to známě domovem. Hlavu měla lehkou a myšlenky se točili jen kolem toho jak si užít pohodlí a života v tomto příjemném místě. Neměla mnoho vědomostí, ale tady je nepotřebovala, bylo o ni postaráno. Znala jen toto místo, bezpečné, plné milých zvířat a rostlin plných sladkých nektarů.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x