Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šutr 7 - Fontela

4. 05. 2017 7:20:00
Hudba byla hlasitá a rytmus mu pulzoval v těle. Světelné efekty rytmus ještě umocňovaly. Všude byly těla vlnící se v extázi. Roman se rozhlédl kolem sebe. Jeho tělo se neohrabaně také vlnilo.

Nebo spíše zrovna vypadlo z podmanivého rytmu. Automaticky se pokusil znovu své tělo donutit k pohybu. Moc se mu to nedařilo.

„No tak, odvaž se.“ Před ním se vlnila křehká blondýnka. Vinula se k němu, vlasy ji vlály kolem hlavy a její paže se ovíjely kolem jeho ramen. Jak se sem dostal? Jeho pohyby zcela opustily rytmus. Chvíli stál a snažil se vzpamatovat. Jeho hlava byla prázdná. Nepamatoval si, kde je, ani co tu dělá.

Dívku přestal bavit nespolupracující tanečník a odvlnila se pryč. Uprostřed vlnícího se davu se začal cítit nepatřičně.

Roman přešel k baru. Nejistě se snažil z okolí dostat alespoň nějaké informace o tom kde je. Pokusil se sledovat na komunikátoru zprávy. Hudba byla tak hlasitá, že se to nedalo. Po chvíli marné námahy si objednal pití. Dávali k němu pralinky. Obsahovaly několik lehkých drog. Kombinace gróenské čokolády, litheinu a krečaku byla osvěžující. Člověk měl pak energii na další mejdan. Mohl tak tančit několik dní v kuse. Krečak – látka kterou vylučovali plži na malé planetě, která se jmenovala stejně. Plži žili v symbióze s několika druhy zvířat. Usídlovali se v jejich norách a živili se zbytky potravy. Zvířata lízala povrch ulity plžů, které vylučovali krečak. Jedinci, kteří měli plže v norách, prosperovali lépe, než ti, kde plži v norách uhynuli.

Byla to poměrně nová droga. Jak dlouho bude trvat, než ji Domovina zakáže? Pomyslel si Roman. Byla používána hlavně v klubech, kde se hrála hudba. Její účinky zesilovaly vnímání rytmu.

Strčil si bonbón do kapsy a vyšel ven. Dveře ho zavedly přímo na pláž s jemným pískem. Byla posetá stolky, lehátky a nad nimi se tyčily rostliny, jejich listy tvořily nad lehátky přírodní slunečníky. Lidé se trousili z jednoho klubu do druhého. Za zátokou viděl světla. Rytmus hudby doléhal až sem, byl přerušován jen smíchem a hlasitým hovorem rozradostněných lidí. Pláž byla lehce osvětlena příjemným romantickým světlem. Jemu to místo nostalgie a zamilovanosti mu to přineslo jen smutek a ještě podrážděnější náladu.

Sedl si na jedno z lehátek a zapátral v paměti. Vzpomněl si na přílet na planetu, ale dál už nebylo nic. Jeho myšlenky přerušil ohňostroj nad vodou. Díval se na úžasnou podívanou. Celé nebe hrálo barvami a obrazci. I na planetu zaměřenou na zábavu byl tento ohňostroj obrovský.

Roman zastavil kolemjdoucí dvojici a zeptal se na ohňostroj.

„Oslava počátku Domoviny.“ Zavrtěl muž udiveně hlavou. Ještě se za ním po cestě ohlédli jako za podivínem. Nedivil se jim. I malé děti věděly, kdy první planety podepsali smlouvu a založili tak Domovinu.

Informace mu vyrazila dech, bylo to nejméně deset dní po té, co na této planetě přistál. Pomalu se mu vzpomínky vracely. Divoké mejdany. Několikrát i zakázané drogy. Kolik měl žen? Byla to i ta blondýnka, se kterou tancoval?... A nějaký mladík, měl štíhlé svalnaté tělo. Už se mu ani nechtělo vzpomínat... Muselo toho být víc, s tou blondýnkou nebyli sami. Vybavila se mu exotická kráska. Až příliš dokonalé tělo...

„To ne...“ Zašeptal. Udělalo se mu špatně. Ta exotická kráska byl robot. Když začal pracovat u Robonicsu přísahal si, že nikdy nic takového neudělá. Vzpomínal i na pocity, které při všech těch „radovánkách“ měl. Byla to nespokojenost. Jako by se jeho emoce nedokázaly pozvednout od běžné hodnoty.

„Sakra.“ Ulevil si.

Vrátil se na loď. Zjistil, že se jeho kredit povážlivě zmenšil. Ani nečekal, aby svůj let ohlásil. Bezmyšlenkovitě nastavil kurz a odletěl. Nikdo si ho nevšiml. Všichni byli na velkolepých oslavách.

Nechal autopilota letět podle nastaveného kurzu. Přemítal co dál. Nic ho nenapadalo. Potřeboval se vrátit k práci, kreditu už moc neměl. Nechtělo se mu do toho. Pořád ještě vzpomínal na pocitový příběh. Byly to emoce, kterým se, jak se zdálo, teď nemůže nic vyrovnat. Zamotal se do vzpomínání a ztratil ve svých pocitech.

Ani si neuvědomoval, co zadal za kurz. Podíval se do počítače. Byly nastaveny souřadnice planety, kde prožil pocitový příběh. Nechápavě se na ně díval.

Mozek se mu zastavil. V hlavě jako by měl prázdno. Najednou se cítil strašně unavený. Nemůže se tam vrátit. Nenechají ho ani přistát. Nevěděl ani, jestli má dost paliva, aby tam doletěl. Odpotácel se do křesla. Zoufale chtěl něco vymyslet, ale myšlenky nepřicházely. Jen tupě zíral na počítač.

Nakonec se odpotácel do postele.

Začalo svítit výstražné světlo a houkat alarm. Poplašeně vyskočil. Nečekal nějaké komplikace. Let měl trvat ještě několik dní. Dnes měl být absolutní klid. Po té, co se před několika dny rozhodl, že doletí na souřadnice, které nastavil a ujistil se, že má dostatek paliva, se mu ulevilo. Přesvědčí Grega, aby mu ještě jednou dovolil prožít pocitový příběh. Nějak to udělá. Musí.

Zkontroloval údaje. Blížila se srážka s nějakým tělesem. Nemělo tu být nic... Zkontroloval kurz. Zhrozil se. Zadal špatné nastavení, přímou trasu. Na té byla sluneční soustava. Dokonce ani nepatřila do Domoviny. Objekt, se kterým se málem srazil, byla kometa obíhající kolem této sluneční soustavy. Vychýlilo ho to z kurzu a jeho loď se roztočila jako dětská hračka. Když se konečně dráha letu srovnala, zjistil, že bok lodi je poškozen. Nejspíš kusem hmoty z ohonu komety.

Systémy začaly selhávat. Musel co nejrychleji někde přistát. Neznal tuto sluneční soustavu, ale doufal, že má obyvatelnou planetu, jinak nemá šanci. Nechal si zobrazit parametry hvězdy a planet obíhajících kolem ní. Nebylo jich moc. Celkem jen tři planety, z toho jeden byl plynný obr daleko od hvězdy, takže jeho měsíce nepřipadaly v úvahu. Malá planeta nejblíže k hvězdě byla sice ve správně vzdálenosti, avšak příliš malá na udržení atmosféry. Zamířil tedy k prostřední planetě. Byla sice trochu větší a dál od hvězdy, ale přece jen šance na život na této planetě byla největší. Už neměl jinou šanci, dál už nedoletí. Dal si na obrazovku planetu. Nevypadala noc vábně. Šedivá, nejvíce byla vidět hnědá a šedá barva. Je to pustý kus skály proběhlo mu hlavou.

Potom kromě skal uviděl i mraky. Atmosféra. Planeta měla atmosféru. Srdce mu poskočilo nadějí. Počítač konečně ukončil vyhledávání. Rychle se podíval, jestli o planetě nejsou nějaké záznamy. Otevřel historii soustavy. Nenašel nic. Podíval se do obchodních záznamů. Oddechl si. S planetou se obchodovalo, museli tu tedy žít lidé. Nultá třída, zemědělská.

„Blbý zapadákov.“ Pak se podíval na frekvenci návštěv obchodníků. Bylo to několik let. A poslední návštěva byla nedávno. Zhrozil se. Nedovedl si představit ani několik dní na planetě, kde jsou jen skály, primitivní lidé, kteří pěstují bůhví co. Nejspíš jejich vrcholnou zábavou je oslava sklizně. Jeho chmurné myšlenky přerušil další alarm. Loď se mu začala rozpadat pod rukama. Horečně nastavil autopilota na přistání na druhou planetu. Alarm mu řval do uší. Jako ve špatném zpomaleném snu se dostal k záchranné kapsli a zavřel se tam.

Autor: Marcela Valouchová | čtvrtek 4.5.2017 7:20 | karma článku: 3.88 | přečteno: 111x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 15 - Návrat

Byli v polovině cesty domů. Roman stále hýřil optimismem a vzpomínkami na rodnou planetu. „Vždy jsem cestoval, nevěřil jsem, že se mi bude tolik stýskat. Myslím, že se teď usadím a budu si chvíli užívat.

18.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.96 | Přečteno: 113 | Diskuse

Marcela Valouchová

Tma

Vždy se bála tmy. Byl to tem iracionální, nevysvětlitelný strach, při kterém člověku vynechá srdce několik tepů, nemůže se nadechnout. Teď už se ten pocit dostavoval jen zřídkakdy. Většinou jen ve spánku.

12.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 14 - Zpět v přístavu

Zpět nešli stejnou cestou. Mavis je dovedla i se skupinou Stely k místnosti, která se ukázala být velkou garáží. Tam už na ně čekal Roman. Vypadal trochu nervózně a nedočkavě. Neměl toho sebou mnoho.

24.8.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 100 | Diskuse

Marcela Valouchová

Bariéra

Nepřítomným pohledem se dívala na bariéru. Neviděla vysoký val z mohutných kmenů stromů, hlíny a kamení, ale svět za ním. Takový, jaký si jej představovala.

14.8.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.47 | Přečteno: 107 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Konečná

Návrat na místo, které si každý musí prostě zamilovat. Zapadlá vesnička Three Pines v kanadských horách ožívá díky L. Pennyové již popáté, pro české čtenáře tak není žádnou neznámou. Naopak našla si své fanoušky, které umí potěšit

24.9.2017 v 20:53 | Karma článku: 3.97 | Přečteno: 167 | Diskuse

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 131 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 339 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 231 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 4.96 Průměrná čtenost 254

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.