Šutr 5 - Volební kampaň

Alonzo po pravdě nevěděl co čekat. Planety, na které mířili, nebyly archeologicky významné a jediné, co o nich věděl, bylo z informací z komunikátoru.

V blízkosti Domoviny a obchodních tras kam letěli, čekal podobnou civilizaci jako v Domovině. Možná jen klidnější, ne tolik zalidněná města.

Oblast, za kterou Nena kandidovala, tvořila skupina planet v západním sektoru vnější Domoviny. První planetou, kterou navštívili, nejbližší obchodním cestám podnikaným z Domoviny, bylo místo s nehostinným prostředím. Lidé tu žili ze zábavního průmyslu, bylo to v podstatě jedno velké kasino, a park s atrakcemi, které byli na hranici zákonů Domoviny. Za pár hodin jste zde mohli utratit veškerý svůj majetek. Reklamy lákaly na pohádkové výhry, představovaly příběhy výherců. V komunikátoru zjistil, že než tudy začaly vést cesty, to byla skomírající zemědělská planeta s mizernými výnosy plodin. Za posledních dvacet let se počet obyvatel ztrojnásobil. Planeta se nazývala Bílý Mars. Víc však byla známá pod označením Vegas.

Měli pocit, že si obyvatelé ani voleb nevšimli. Byli jen další, nezajímavou atrakcí a tak rozdávali letáky zaměstnancům hotelů, taxikářům. Alonzovi se to zdálo neefektivní. Několika lidem, nebo jednotlivcům vysvětlovat pořád dokola o co jim jde. Nena tvrdila, že osobní setkání v lidech vyvolá mnohem větší dojem, než tlachání před davem, kde jen málokdo opravdu dává pozor. Když rozdali poslední leták, všichni byli unavení.

Vystoupení v místních médiích mělo velice malou sledovanost. Diskuse byly neslané nemastné. Nenin tým při odletu vypadal trochu sklesle. Všichni čekali větší zájem o připojení k Domovině.

Dále následovaly planety, kde se těžily minerály, nebo zemědělské planety. Tady už diskuse byly v plném proudu. Na lidech byl vidět zájem o volby a očekávání, že se jejich život změní k lepšímu. Většinou přehnaně nereálné. Nena se snažila je varovat před planými sliby jiných kandidátů. Nabízela jim pomoc při vyjednávání, snažila se v nich probudit bojovnost. To oni budou nakonec muset vybojovat své práva. Ona jim jen může trochu umetat cestičku, nebo je dostat k vlivným lidem.

Všude to bylo podobné. Pracovití lidé, kteří byli závislí na obchodnících. Většinou požadovali dotace na rozvoj, vystavění továren na zpracování produktů, které pěstovali. Lepší spojení s Domovinou.

Poslední planeta, kterou měli navštívit, nebyla podle komunikátoru výjimkou. Nazývala velice podivně 1P054. Žádné jméno, prosté značení, které mu kdysi někdo přisoudil, další číslo v pořadníku.

„Planeta 1P054. Gravitace lehce nad průměrnou hodnotou. Průmysl zanedbatelný. Zemědělství – vyvážejí barutu. Plodinu používanou při výrobě levného jídla. Je plná výživných hodnot, ale má hořko-trpkou chuť. Produkty z ní se používají při dalekých cestách, ve věznicích a dělnických koloniích. Počet obyvatel 125 800. Poměrně stabilní.“

Nena předčítala a chodila sem a tam po místnosti. Byly zde její dva poradci – Dana, tělnatější blondýnka neurčitého věku a hubený mladík Mike, věčně se nervózně dívající do komunikátoru.

„Kdo to proboha psal? Proč toho není víc? Třeba něco o lidech a jejích zvycích?“

„Víc jsme toho nenašli, nemají téměř žádnou fluktuaci lidí. Nikdo tam nechce, je to nudná planeta, ani uprchlíci před zákonem. Má příliš málo lidí, aby se tam někdo schoval. A jejich klima – věčně zataženo, teplota nevystoupí nad deset stupňů.“ Bránila se blondýnka, nejspíš informace o planetě byly její práce.

„No dobrá, tak to budeme muset zjistit.“ Vzdychla Nena.

„Jak malá je ta fluktuace obyvatel? Kolik jich odešlo z planety?“ zeptal se Alonzo. Pochopil by, že nikdo na planetu nechce, ale co lidé co se chtějí dostat pryč z planety?

„Nenašli jsme žádné výpovědi bývalých domorodců.“ Řekla pomalu Dana a začala hledat v komunikároru.

„Hmm, je to padesát let co nikdo z planety neodešel.“ Pokrčila rameny. „Asi na to nemají.“

„To se mi nelíbí i v nejchudších planetách občas vyberou nadané dítě, aby šlo studovat do centra Domoviny. Nebo se někdo nechá najmout na obchodní loď…“

„Ne, tady nikdo.“ Pokrčila Dana rameny.

Nena se na Alonza podívala a usmála se. „Já věděla, proč tě beru sebou. Umíš si všímat věcí.“

„Zeptal bych se obchodníků, těch co už tam byli víckrát, co na planetu a její obyvatele říkají.“

Měli jako doprovod obchodní loď. Bylo to levnější a bezpečnější pro obě strany. Možná trochu pomalejší. Zatím se znali jen s pilotem, který s nimi sjednával časy odletů. Obchodník na jejich mítinky nechodil a vlastně jej viděli poprvé. Jejich požadavek jej udivil.

„Asi vám toho moc neřeknu, v komunikátoru toho najdete víc.“ Trochu se ošíval obchodník. Nevypadal jako ostřílený mořský vlk, jakého oba čekali. Byl to uhlazený, vymydlený muž s trochu úlisným jednáním. Snažil se chovat bodře, ale v konečné fázi to jeho snažení vypadalo strojeně.

„Jen na doplnění. Informace s první ruky jsou vždy lepší. Stačí jen jak to tam chodí, co si o nich myslíte.“ Naléhala Nena.

„Tak dobrá. Je to podivná planeta, říkáme jí Šutr.“ Konstatoval. „Lidé tam vždy obchodují ve skupinách. Pokaždé přijde skupina pěti šesti lidí do výkupny. Vlastně když si tak vzpomínám, tak jsem nikdy nikoho neviděl samotného. Na stanici je malá restaurace. Mám dojem, že je otevřená jen, když přiletí loď. Tam se nejčastěji dělají obchody, vlastně vždy. Škoda, že odmítají vařit z něčeho jiného než z toho jejich hořkého bramboru. Kdo ty blafy má jíst.“

„Nikdy po vás nechtěli, abyste vzal někoho na loď? Člena rodiny, syna, dceru.“

Obchodník se zamyslel. Pak zavrtěl hlavou.

„Ne, je to divné, když tak o tom přemýšlím. Všude jinde to tak je. Každý by se chtěl dostat z takového zapadákova. Oni ne. Jako by jeden druhého hlídali, aby něco neprovedli. Jednou tam přiletěl doktor. Takový idealista. Že bude léčit lidi na odlehlých planetách. Ani ho nepustili do těch jejich chýší. Vyhlásil, že prohlédne a naočkuje děcka zdarma. A víte, jaký majlant to stojí? Nepřišlo ani jedno. Pak ze zoufalství bloumal po ulicích. Nenašel ani bezdomovce, všichni byli zalezlí. Měl štěstí, že jsme se vraceli o dva měsíce později s nákladem kovů. Na měsíci u druhé planety vedlejší soustavy je těžařská základna. Byl celý šťastný, že může odletět.“

„Mluví vždy jen jeden z jejich skupiny. Taky se jako burani chovají. Všem tykají.“ Pokračoval obchodník. Alonzo si pomyslel, že obchodník k buranovi taky nemá daleko.

„Co si kupují za barutu?“ zeptala se Nena. Vypadala zklamaně. Příběh o doktorovi ji nenadchl. Měla pocit, že by mohla skončit stejně. Má jen málo času, aby si je získala. Určitě ne tolik jako zmíněný doktor. Obchodník se zatím rozpovídal naplno.

„Jó, to je z toho nejdivnější. Když tam toho moc neroste kromě té brambory, tak by jeden čekal, že si koupí jídlo. Nějaké speciality, něco na přilepšenou. Nebo alespoň semena, ze kterých by si něco mohli vypěstovat, ale oni ne. Kupují takové ty nesmysly. Elektronické hračky. Všelijaké hejblátka co něco dělají samy. Hřeben co vás sám učeše. Nikdy jsem neslyšel, že by to kdo používal. Možná jednou, pak to vyhodí, tady to jde na dračku. Chodí jako trhani. Látky si sami dělají z jakési rostliny, co ty pěstují. Nedá se obarvit a škrábe. Jednou jsem trochu koupil, nikdo to nechtěl. Nikdy si látku ani oblečení nekoupili. Magoři. Ani léky si nekupují. Rozumím, že nemají na speciální léčbu. Co očkovací séra pro děcka? To kupují i chudší planety.“

„Říkali někdy něco o volbách, že by chtěli něco změnit? Mít v senátu zástupce?“ zeptala se Nena, ale příznivou odpověď ani nečekala.

Obchodník se zasmál. „Nevím, jestli vůbec něco ví o senátu nebo volbách, ale určitě je to nezajímá. Kdybyste jim koupila nějaké elektronické hračky, tak by vás zvolili. Jo už vidím kampaň. Za jeden hlas elektronická škrabka na brambory. Za hlasy z celé rodiny přenášelo na dálkové ovládání. Jo to byste to vyhrála.“ Ještě než vypnul komunikátor, zasmál se vlastnímu vtipu.

---

Nena seděla zaraženě v jídelně. Před sebou měla skoro netknutý talíř a hleděla někam do prázdna.

„Hej, co je? Znám tě, ty to nevzdáš.“ Alonzo si k ní přisedl.

„Ne, ale představovala jsem si to jinak. Chtěla jsem těm lidem nabídnout opravdovou pomoc. Budou tady o ní vůbec stát?“ Vzdychla.

„Není to jediná planeta a nepředbíhej. Třeba se to nějak vyvrbí. Ten obchodník taky neví všechno. Snaží se tam jen vydělat, ne ty lidi poznat.“

„Řekl toho o hodně víc, než jsme dokázali najít. A Dana je v tom opravdu dobrá. Najde všechno co se dá. Víš je to první jiná planeta, na kterou přilétáme. Jiná, než jsou v Domovině. A já nevím, co s tím.“

„Vím, co myslíš.“ Odpověděl Alonzo. „Je to civilizace, která byla dlouho odtržená od ostatních. Je v tom kus záhady.“

„A taky smutku. Co když nás ti lidé potřebovali už dříve a teď už pomoc odmítnou?“