Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šutr 4 - Za hranicí

23. 03. 2017 7:20:00
Reálnější než realita, úchvatnější než žena vamp, víc vzrušující než volný pád do propasti. Tak mu kdysi jeden náhodný známý, nebo spíš náhodný společník při flámu, popisoval pocitové příběhy.

Teď se mu jeho slova vybavila, když četl zprávu v komunikátoru.

Byla to odpověď na jeho inzerát. Rozproudil Romanovi krev. Konečně naděje, že jej něco vytrhne z té nekonečné nudy. Nadšení z cesty za hranice Domoviny jej opustilo už dávno. Cesta byla dlouhá a nezáživná. Zpáteční bude ještě horší. Očekávání, které cítil, mu vydrželo jen chvíli a na krátký moment se vrátilo, když přiletěl na první planetu. Cestu si krátil fantaziemi o planetách s divokou přírodou, exotickou architekturou, o ostřílených lidech s dobrodružnou povahou.

Když přistál na první planetě podobné těm v Domovině, zjistil, že na ní žijí stejní lidé se stejnými problémy jako v civilizaci. Jen tu bylo méně pohodlí, zastaralé stroje, módní bylo to co v centru před mnoha lety. Místo zajímavých staveb se shledával s jednoduchými stavbami, lidé mu přišli spíše ustrašení a příroda měla k bujné vegetaci daleko. Teď je na poslední planetě jeho cesty a měl by se chystat na cestu zpět.

Zklamání bylo na něm přímo vidět. Mohl zde sjednávat pestřejší zakázky, nesvázané zákony a očekával, že se k němu budou hrnout lidé se zajímavými návrhy po tuctech. Musel využít všech možných praktik, aby vůbec nějaké zákazníky získal. Z těch zajímavějších se setkal však jen s požadavkem robota, který by sloužil jako náhražka partnera při sexu. Dokud z obchodu nesešlo, když oznámil cenu. Což se stalo skoro u každé zakázky. Zatím jeho obchody vypadaly velice bídně.

Až dnes. Podle zběžného popisu mu bylo hned jasné, že to nebude jen obyčejná zakázka. Za pár hodin se má setkat s majitelem. Začala v něm hlodat zvědavost.

Měl pro zákazníka objednat lidsky vypadajícího robota. Se speciálním programem, robota psychologa. S velice citlivými přístroji. Takoví se používali jen v těch nejvyspělejších klinikách. A taková tu, pokud věděl, nebyla. Co by tu také dělala?

Tento robot uměl poznat na člověku, po jakém rozpoložení se nachází, po čem touží, jaké emoce v jeho životě chybí. Do kůže měl zabudované senzory. Při dotyku s kůží člověka monitoroval jeho tělesné reakce.

Chtějí také nadstandardní program chování. Komunikací budou muset zjistit jak se ke člověku dostat, jak z něj dostat jeho touhy, které neumí vyjádřit slovy.

Určitě měl pravdu, byla to zakázka pro pocitové příběhy. Zvěsti o nich se šířily i v Domovině. Móda, která velice brzo skončila zákazem.

Rozhodl se, že musí zjistit víc. Nemůže si ujít tuto šanci, bylo to příliš lákavé. Poddat se příběhu, který nabudí všechny jeho emoce, které se teď zdály unavené. Nuda a podivné myšlenky o smyslu života budou už jen minulostí.

Odhodlaně se vydal k zadavateli zakázky. Budova byla jednoduchá, na první pohled nově postavená. Nebyla to moc hezká, spíše mu připomínala hangár. Nezajímavá stavba na nezajímavé planetě. Mírně zvlněná krajina s neduživým porostem nepůsobila vlídně, ale ani ponuře, jen únavně. Okolí Romana zklamalo. Úspěšné zábavní podniky, které znal, byly plné luxusu a pozlátka.

Přivítal jej ležérně oblečený chlapík s dýmkou v ruce jménem Greg. Než se však stačili vůbec promluvit o zakázce, přerušil jej hovor z komunikátoru. S úsměvem se omluvil a spěšně vyrazil ze dveří.

Vyšel ze dveří kanceláře a uviděl jak se Greg, vítá s podsaditým plešatým mužem, který by silně připomínal úředníka, kdyby na sobě neměl drahé šaty od La Dega. Tuto značku nosili jen ti nejbohatší. Byl to nezaměnitelný jednoduchý styl, který se pokoušelo napodobovat mnoho oděvních společností, ale vycházely jim jen laciné napodobeniny. La Degovy dílny vždy šily na míru.

Roman se díval, jak Greg bodře poplácává muže po zádech a hlasitě se směje. Vzpomněl si na smích, kterým počastoval i jej. Nebyl tak hlasitý ani tak vytrvalý. Napadlo ho, že délka jeho smíchu a jeho hlasitost se stupňuje s bohatstvím toho, s kým se baví.

Greg se zamračil, když si všiml Romana i toho jak se na ně díval. To mu vydrželo na tváři jen okamžik, pak se na ni hned rozzářil široký úsměv.

„Á náš robotista. Co pro vás můžu udělat.“ Zeptal se až příliš rozverně, ale Roman z jeho hlasu cítil chladné varování. Teď nebo nikdy.

„Abych mohl udělat co nejlepší objednávku, musím znát co nejlépe prostředí. Kde roboti budou, s čím se setkají, koho budou obsluhovat.“ Zaváhal jen na vteřinu. Tady to přece nezákonné není. „Vím, že tu prodáváte pocitové příběhy.“

Greg přivřel oči a zkoumal Romana. Než mu však mohl odpovědět, muž, kterého předtím tak bodře poplácával, se začal hlasitě smát.

„Mám rád drzé lidi. Proč by to nezkusil?“ Smích se proměnil v chladnou rozkazovačnou řeč. „Chci vidět, jak to funguje.“

„Ale to... Přece.“ Greg začínal vypadat ustaraně. Muž si toho však nevšímal. Obrátil se na Romana.

„Zaplatím to, chci pro vás to nejlepší. Prožijete dobrodružství svého života.“ Muž byl nadšený. Greg se trochu uvolnil, když viděl mužovo nadšení. Nejspíš si i uvědomil, že získal další zakázku. Že za něj bude platit někdo jiný? Co je mu po tom.

Romana jejich reakce zaskočila, začal mít pochybnosti, ale už se nedalo couvnout. Marně v rychlosti vzpomínal, proč byly pocitové příběhy zakázány. Snad i ty pochybnosti zvyšovaly jeho touhu něco zažít.

Autor: Marcela Valouchová | čtvrtek 23.3.2017 7:20 | karma článku: 3.92 | přečteno: 110x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Predátor

Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.

28.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 221 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 12 - Lex

V přistávací budově je čekalo překvapení. Jen co otevřeli dveře, sesypal se na ně hlouček mladých lidí oblečených v nejmodernějších společenských šatech centra Domoviny s úsměvy na rtech. Rozdávali letáky, skandovali hesla.

21.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 172 | Diskuse

Marcela Valouchová

Tvůrce

Sedím tu na prahu domova a přemítám o svém dětství. Nebylo jiné, než ostatních mladých v rodině. Proč tedy já? Proč vybrali mě? Mám z toho radost, ale také mě zasáhly zcela podivné neznámé pocity.

15.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.84 | Přečteno: 192 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 11 - Kontakt

Muž, který se k nim blížil, měl na sobě stejné ošuntělé šaty jako domorodci. Pohybova se pomalu a opatrně, jako by si nebyl jistý v kamenitém terénu. Alonzovi připadalo, že vypadá jinak, než ostatní domorodci, jen nevěděl, proč.

7.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.68 | Přečteno: 144 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Jak mě unesli mimozemšťané

Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

28.7.2017 v 9:21 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 193 | Diskuse

Marcela Valouchová

Predátor

Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.

28.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 221 | Diskuse

Dita Jarošová

Dehet...

"Člověk má tolik důstojnosti jak tady ten křeček v kolotoči !" Prohlásil otec a odjel sekat trávu na chalupu... Zbytek rodiny kromě matky, vařící oběd, vyrazil do průvodu, nejprve vyfasovali erární balonky s heliem a pak se slili.

27.7.2017 v 21:57 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 286 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Ach... ten zpěv!

......................................... krása a zvonivé hlásky neznamenají vždy andělské bytosti .......................

27.7.2017 v 7:47 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 177 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (107)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O Laplaceovi, auto-otroctví a znovu-vynalézání kola. Javorová Vyhlídka, 3. října 2006.

26.7.2017 v 22:08 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 152 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 5.65 Průměrná čtenost 257

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.