Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nad hladinou

16. 03. 2017 7:20:00
Voda byla studená. Zatřásla se zimou, ale to ji nezastavilo. Potopila se dolů kolem betonové zdi. V místnosti bylo přítmí a ve vodě byla tma ještě větší. Rukou jela po hladké stěně porostlé řasami.

Voda byla studená. Zatřásla se zimou, ale to ji nezastavilo. Potopila se dolů kolem betonové zdi. V místnosti bylo přítmí a ve vodě byla tma ještě větší. Rukou jela po hladké stěně porostlé řasami.

Konečně nahmatala okraj. Dlouhé vlasy ji zavazely a tak je netrpělivě odstrčila. Odrazila se od zdi a podplavala beton.

Vynořila se na druhé straně. Místnost tam byla podobná, jen trochu větší. Nad vodu vystupovaly schody. Vyšla je s trochou námahy a rozhlédla se po místnosti. Byla prázdná, tak jako ta její. Tedy bez jejích věcí. Nadechla se známého vlhkého vzduchu.

Přece jen tam bylo něco navíc. Více světla. To šlo tak jako v její místnosti shora.

Opatrně se podívala nahoru. Mnoho toho nezjistila. Světlo jí jen podráždilo oči a začala slzet. Tam dole u vody bylo známé přítmí. Zavřela oči a chvíli je nechala odpočinout.

Ale co tady, když zde nic není? Musí dál.

Podplavala další zeď se stejným výsledkem. Podobná prázdná místnost. A další a další.

Kolik jich už bylo? Začala ztrácet orientaci. Co když nenajde cestu zpět? Mnoho ve své místnosti nezanechala, ale i tak to bylo vše, co měla a co znala.

Vydala se na cestu zpět. Vlasy se jí zamotaly do drátu vyčnívajícího ze zdi pod vodou. Znovu.

Na chvíli zpanikařila a málem se nadechla vody. Několikrát zatahala za vlasy. Když se z drátů nevyprostily, její panika se ještě zvětšila. Škubla ještě jednou. Ucítila ostrou bolest na hlavě, ale vlasy povolily. Chomáč zůstal namotaný na drátu.

Rychle se vynořila a přerývavě rychle dýchala a držela se za hrudník a sesula se na schody ještě napůl ve vodě. Zůstala tam, dokud se trochu neuklidnila.

Nejprve jí to otrávilo a pak i trochu zklidnilo. Bylo to ve stejném místě, jako když postupovala dopředu. Poznala to místo, plavala správným směrem. Trvalo dlouho, než se znovu odvážila se ponořit. Poté její postup byl bez potíží.

Konečně byla zpátky.

Zabalila se do deky a otevřela jednu z konzerv. Obsah nebyl moc chutný, ale uspokojil její had.

Probírala se věcmi v krabici. Ještě ji zbývá několik konzerv, sáček a má tu i zavírací nůž. Znovu zkusila otevřít větší z čepelí. Nešlo to. Pokolikáté už to zkoušela? Byla zarezlá tak, že se z ní drolila rez.

Naučila se žít jen s málo věcmi. Přenášet je pod vodou šlo jen těžko. Už dlouho nemohla najít místnost s jídlem. Vlastně nenacházela ani jiné věci.

Vzala rozkládací nůž a otevřela malou čepel. Začala odřezávat vlasy. Šlo to pomalu. Zkřivila tvář bolestí, když přitom zatahala za vlasy.

Znovu se zabalila do deky. Chvíli se třásla, ale nakonec usnula neklidným spánkem.

Když se vzbudila, litovala, že neproplavala se svými věcmi na konec prozkoumané cesty.

S odhodláním se ihned vydala do vody. Proplavala počet místností ve kterých už byla bez zastávky a vynořila se v další.

Tentokrát si vzala věci sebou a pokračovala v cestě.

Dveře... Nebylo to poprvé, kdy z místnosti šly dveře. Většinou do další prázdné místnosti.

Tyto však byly jiné. Vypadaly těžší.

Opatrně na ně sáhla. Nejprve zatlačila jen mírně. Poté se opřela celým tělem.

Dveře se s vrzáním pootevřely.

Vyšla ven.

Nad sebou viděla světla. Mnoho světel. Víc jak kapek vody. A velké světlo, které ji oslňovalo.

Když si zvykla na světlo, pohled ji zaskočil. Uviděla další vodu. Spoustu vody. Její hladina nebyla klidná a táhla se daleko až kam dohlédla.

---

Prudce se posadila na posteli. Celá zpocená a roztřesená se natáhla po lampičce na nočním stolku.

Něco ji vzbudilo. Noční můra. Nepamatovala si ji. Cítila jen strach, studený pot, který ji stékal po čele a bolest na hlavě. Vztáhla ruku k vlasům. Zapomněla si sundat sponku a ta ji tahala za vlasy.

Světlo ji uklidnilo. Přešla k oknu a podívala se na rozbouřenou hladinu řeky pod oknem. Otřásla se nad tím pohledem. Povodně už ustupovaly.

Autor: Marcela Valouchová | čtvrtek 16.3.2017 7:20 | karma článku: 9.49 | přečteno: 193x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Šutr 15 - Návrat

Byli v polovině cesty domů. Roman stále hýřil optimismem a vzpomínkami na rodnou planetu. „Vždy jsem cestoval, nevěřil jsem, že se mi bude tolik stýskat. Myslím, že se teď usadím a budu si chvíli užívat.

18.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.96 | Přečteno: 113 | Diskuse

Marcela Valouchová

Tma

Vždy se bála tmy. Byl to tem iracionální, nevysvětlitelný strach, při kterém člověku vynechá srdce několik tepů, nemůže se nadechnout. Teď už se ten pocit dostavoval jen zřídkakdy. Většinou jen ve spánku.

12.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 14 - Zpět v přístavu

Zpět nešli stejnou cestou. Mavis je dovedla i se skupinou Stely k místnosti, která se ukázala být velkou garáží. Tam už na ně čekal Roman. Vypadal trochu nervózně a nedočkavě. Neměl toho sebou mnoho.

24.8.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 100 | Diskuse

Marcela Valouchová

Bariéra

Nepřítomným pohledem se dívala na bariéru. Neviděla vysoký val z mohutných kmenů stromů, hlíny a kamení, ale svět za ním. Takový, jaký si jej představovala.

14.8.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.47 | Přečteno: 107 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Konečná

Návrat na místo, které si každý musí prostě zamilovat. Zapadlá vesnička Three Pines v kanadských horách ožívá díky L. Pennyové již popáté, pro české čtenáře tak není žádnou neznámou. Naopak našla si své fanoušky, které umí potěšit

24.9.2017 v 20:53 | Karma článku: 3.97 | Přečteno: 170 | Diskuse

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 132 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 339 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 231 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 4.96 Průměrná čtenost 254

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.