Nad hladinou
Voda byla studená. Zatřásla se zimou, ale to ji nezastavilo. Potopila se dolů kolem betonové zdi. V místnosti bylo přítmí a ve vodě byla tma ještě větší. Rukou jela po hladké stěně porostlé řasami.
Konečně nahmatala okraj. Dlouhé vlasy ji zavazely a tak je netrpělivě odstrčila. Odrazila se od zdi a podplavala beton.
Vynořila se na druhé straně. Místnost tam byla podobná, jen trochu větší. Nad vodu vystupovaly schody. Vyšla je s trochou námahy a rozhlédla se po místnosti. Byla prázdná, tak jako ta její. Tedy bez jejích věcí. Nadechla se známého vlhkého vzduchu.
Přece jen tam bylo něco navíc. Více světla. To šlo tak jako v její místnosti shora.
Opatrně se podívala nahoru. Mnoho toho nezjistila. Světlo jí jen podráždilo oči a začala slzet. Tam dole u vody bylo známé přítmí. Zavřela oči a chvíli je nechala odpočinout.
Ale co tady, když zde nic není? Musí dál.
Podplavala další zeď se stejným výsledkem. Podobná prázdná místnost. A další a další.
Kolik jich už bylo? Začala ztrácet orientaci. Co když nenajde cestu zpět? Mnoho ve své místnosti nezanechala, ale i tak to bylo vše, co měla a co znala.
Vydala se na cestu zpět. Vlasy se jí zamotaly do drátu vyčnívajícího ze zdi pod vodou. Znovu.
Na chvíli zpanikařila a málem se nadechla vody. Několikrát zatahala za vlasy. Když se z drátů nevyprostily, její panika se ještě zvětšila. Škubla ještě jednou. Ucítila ostrou bolest na hlavě, ale vlasy povolily. Chomáč zůstal namotaný na drátu.
Rychle se vynořila a přerývavě rychle dýchala a držela se za hrudník a sesula se na schody ještě napůl ve vodě. Zůstala tam, dokud se trochu neuklidnila.
Nejprve jí to otrávilo a pak i trochu zklidnilo. Bylo to ve stejném místě, jako když postupovala dopředu. Poznala to místo, plavala správným směrem. Trvalo dlouho, než se znovu odvážila se ponořit. Poté její postup byl bez potíží.
Konečně byla zpátky.
Zabalila se do deky a otevřela jednu z konzerv. Obsah nebyl moc chutný, ale uspokojil její had.
Probírala se věcmi v krabici. Ještě ji zbývá několik konzerv, sáček a má tu i zavírací nůž. Znovu zkusila otevřít větší z čepelí. Nešlo to. Pokolikáté už to zkoušela? Byla zarezlá tak, že se z ní drolila rez.
Naučila se žít jen s málo věcmi. Přenášet je pod vodou šlo jen těžko. Už dlouho nemohla najít místnost s jídlem. Vlastně nenacházela ani jiné věci.
Vzala rozkládací nůž a otevřela malou čepel. Začala odřezávat vlasy. Šlo to pomalu. Zkřivila tvář bolestí, když přitom zatahala za vlasy.
Znovu se zabalila do deky. Chvíli se třásla, ale nakonec usnula neklidným spánkem.
Když se vzbudila, litovala, že neproplavala se svými věcmi na konec prozkoumané cesty.
S odhodláním se ihned vydala do vody. Proplavala počet místností ve kterých už byla bez zastávky a vynořila se v další.
Tentokrát si vzala věci sebou a pokračovala v cestě.
Dveře… Nebylo to poprvé, kdy z místnosti šly dveře. Většinou do další prázdné místnosti.
Tyto však byly jiné. Vypadaly těžší.
Opatrně na ně sáhla. Nejprve zatlačila jen mírně. Poté se opřela celým tělem.
Dveře se s vrzáním pootevřely.
Vyšla ven.
Nad sebou viděla světla. Mnoho světel. Víc jak kapek vody. A velké světlo, které ji oslňovalo.
Když si zvykla na světlo, pohled ji zaskočil. Uviděla další vodu. Spoustu vody. Její hladina nebyla klidná a táhla se daleko až kam dohlédla.
---
Prudce se posadila na posteli. Celá zpocená a roztřesená se natáhla po lampičce na nočním stolku.
Něco ji vzbudilo. Noční můra. Nepamatovala si ji. Cítila jen strach, studený pot, který ji stékal po čele a bolest na hlavě. Vztáhla ruku k vlasům. Zapomněla si sundat sponku a ta ji tahala za vlasy.
Světlo ji uklidnilo. Přešla k oknu a podívala se na rozbouřenou hladinu řeky pod oknem. Otřásla se nad tím pohledem. Povodně už ustupovaly.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x