Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šutr 3 - Nabídka

9. 03. 2017 7:20:00
Blížil se konec semestru. Měl před sebou poslední přednášku. Chtěl si připravit něco výjimečného a tak si procházel starými deníky z výprav. Jeho pracovna byla pohodlná a domů se mu vůbec nechtělo.

Promnul si oči a zadíval se z ven. Vlastně na zeď, ve které byla obrazovka, kam se promítal výhled na západní část města. Zrovna zapadalo slunce a jeho paprsky zbarvovaly okolní budovy do teskných barev. A o kus dál vycházel kotouč Delty 3, planety obíhající tak blízko Detě 2, že na obloze byla vidět i se svými zasněženými póly. Ten pohled odrážel jeho rozpoložení.

Mrakodrapy osvětlené západem slunce vypadaly zajímavě. Jako les oživlých krystalů. Jindy už to tak zajímavé nebylo. Měl pocit, že Deltská obloha je ta nejnudnější, kterou kdy poznal. Žádný měsíc, jen blízká Delta 3, obyčejné jednoduché žluté slunce ve dne a v noci obloha plná hvězd, tak jako všude v Domovině. Seskupení stabilních hvězd, které jsou poměrně blízko sebe, bylo ideální pro četné kolonie lidských osídlení. Přiletět sem prý trvalo prvním osadníkům několik generací. Jaké bylo nebe na Staré planetě? Jemu jako nejúchvatnější pohledy připadaly měsíce obíhající kolem plynných obrů.

Pro archeologický výzkum toho na Detě 2 mnoho nezbylo. Její povrch i podzemí byly tak přetvořeny lidmi, že nezůstal skoro kámen na kameni. Nikdo už nevěděl co je vůbec zde původní z velice chudé fauny a flóry. Přesto se moderními metodami daly zjistit rezidua velice staré, předlidské civilizace. Nebo alespoň rozsáhlých staveb. Jestli je opravdu postavili inteligentní bytosti, nebylo jisté. Na Deltě 3 to bylo jiné. Tam byla příroda zachována co nejvíce neporušená a lidé, kteří vlastnili na ní pozemky (chudáci to určitě nebyli) odmítali zásahy a velice pečlivě zvažovali dovoz každé rostlinky či zvířete. Ale také odmítali hlubší archeologické výzkumy. I tak se neinvazivními metodami zjistily podobné rezidua jako na Deltě 2. Možná blízkost planet způsobila, že se tehdejší civilizace přesídlila z jedné planety na druhou. A tam nejspíš vyhynula. Nebo se vyvinula tak, že byla schopna přemístit se do jiných slunečních soustav, tak jako lidé? Jedno mluvilo proti. Žádnou takovou civilizaci v okolních soustavách nenašli. Nebo, a to ho trochu děsilo a ničilo zároveň, tu civilizaci zničili dříve, než ji mohli rozpoznat.

Ze zamyšlení jej vytrhlo zaklepání. Zamračil se. Všichni studenti už mu své práce odevzdali.

„Ahoj, můžu dál?“ Ozval se hlas jeho ženy. Měla na sobě elegantní šaty a vypadala stejně dokonale jako vždy, jen byla trochu pobledlá. Nedivil se, volby byly v plném proudu. Nejspíš byla v kole po celý den. Její tvář viděl všude, její hlas mu zněl v uších, když nakupoval, jel do práce, nebo jen zapnul komunikátor.

„Jak se máš?“ Byla to trochu stupidní otázka. Jiná ho nenapadla. Nečekal, že ji tu uvidí. I když byli spolu, na univerzitu zabloudila jen velice zřídka.

„Spousta práce, však víš.“ Odpověděla a jemně se pousmála. Přikývl a zkoumavě si ji prohlížel. Přešla k židli, která stála naproti jeho stolu. Tam si sedali studenti při konzultacích. Posadila se s lehkostí a samozřejmostí, bez zaváhání, které vídával u studentů. Se zájmem se rozhlédla.

„Na univerzitě teď budou prázdniny.“ Řekla opatrně.

Znovu přikývl. Věděl, že když ji nechá mluvit, půjde rovnou k věci. Zahleděla se na západ slunce a přivřela oči. Určitě v té scenérii viděla více života a neděje, než on v úvahách o pradávných zánicích civilizací.

„Chtěla bych tě po boku ve volbách.“ Teď už po opatrnosti nezbylo ani stopy.

Alonzo polkl, toto nečekal. Proč by chtěla jej, který nemá rád světla ramp a před médii je jak slon v porcelánu?

„Nemyslím, že by má přítomnost nějak změnila výsledky voleb.“

„No, to si taky nemyslím, ale chtěla bych změnit strategii. Jak víš, budou nově volit i planety na okraji Domoviny. Chtěla bych dělat zástupce právě jim. Nereprezentovat Deltu, nebo centrum Domoviny, ale odlehlé planety.“

„A abys je mohla zastupovat, aby tě vůbec volili, musíš se tam vydat.“ Bylo to spíše konstatování, než otázka.

„Ano, a ty v tom máš zkušenosti.“

„S primitivními civilizacemi, které byly po staletí odtrženy od ostatních. To není případ okrajových částí Domoviny.“

„Ano, ale je to víc, než to co znám já – centrum Domoviny. Celý život jsem prožila na Deltě. Na jiné planety jsem se dostala jen jako turistka na pár dní, či týdnů.“

„Hazard, zakázané látky, pochybné zákony. Stahují se tam ti, kteří byli vyloučeni z Domoviny. Nebo nevýznamné planety, které chtějí vymoženosti z centra.“

Podíval se na ni a chvíli zkoumal její výraz. Byl zarputilý jako vždy, když chtěla něčeho dosáhnout.

„Oba případy potřebují pomoc.“

Byla již rozhodnutá. Letěla by tam i bez něj.

„Je to daleko.“ Podotkl se vzdychnutím.

Usmála se, věděla, že má vyhráno.

„Chci to udělat, chci jim pomoci.“

„Je dost problémů i tady na Deltě.“

„Ano to je. Jen mám pocit, že tady na Deltě toho mohu jen málo změnit. Jestli vůbec něco.“ Nedávala moc najevo své city, ale přesto uviděl v jejím obličeji znechucení. Za chvíli zmizelo. Byl si jistý, že jej viděl. I on ji ještě pořád znal. Ani jemu se nelíbili intriky z vysoké politiky. Jeho život však nezatěžovaly tolik, jak ten její.

Vzdychl. „Ale to by nebylo jen na prázdniny. Trvalo by to o mnoho déle.“

„Pár semestrů bys vynechal. Můžou ti přibýt další zkušenosti pro přednášky. A taky jsem si říkala, jestli se nenudíš. Jen tak sedět za katedrou.“

Věděla, jak na něj. Usmál se, Nena do politiky určitě patří.

„Dobře poletím s tebou.“

Usmála se, vstala, přešla k němu a políbila ho letmo na tvář.

„Díky.“ Řekla upřímně.

----------------

Sídlo Robonicsu bylo na Lyře. Industriální planeta byla plná nejmodernější techniky. Roman se tady necítil moc dobře, mezi nevzhlednými továrními halami a přelidněnými městy plnými inženýrů a jejich rodin. Byly tu odpočinkové zóny se zelení a lidé tu mohli provozovat jakýkoli sport, nebo účastnit se spousty zábavních akcí. Vše tu však křičelo, že za rohem je montážní hala, nikde nebyly výstavní na oko pohledné mrakodrapy a jestli se tu dal najít nějaký luxus, byl zaprášený a povadlý. Zákazníci sem nelétali, nebyly tu žádné reprezentační místnosti, žádné hotely pro bohatou klientelu.

Jednoduchý pokoj, ve kterém se ubytoval, byl opak těch, ve kterých obvykle bydlel. Ale to nebylo to, co mu vadilo nejvíc. Bylo ta spousta strojů a robotů, které tady dělali většinu práce. Prodával sice roboty, nikdy však žádného nevlastnil. Naskakovala mu husí kůže hlavně, když na první pohled nepoznal, zda ten s kým jedná je robot. Tady si naštěstí na něco takového nehráli.

„Ta poslední zakázka se ti povedla.“ Romanův šéf byl podsaditý uhrovitý muž. Měl zvyk dívat se ne do očí toho, s kým mluví, ale za něj. Některé lidi to vyvádělo z míry, zato při komunikaci s roboty problémy neměl. Dával jasné a stručné pokyny. Jednal tak i s lidmi. Roman měl pocit, že šéf mezi lidmi a roboty nedělá rozdíly.

„Samozřejmě dostaneš prémii.“ Sáhl do trezoru a podal mu čip s kreditem.

„Musím konstatovat, že trh v Domovině je už nasycen.“ Pokračoval šéf, bez toho aby změnil věcný tón. „Máme informace z pár planet za hranicemi centra Domoviny, je tam o roboty zájem.“ Šéf udělal odmlku. Čekal, až Roman zareaguje.

„Je to nejistá práce, riziková.“ Zamyslel se nahlas Roman. Mimo centrum Domoviny letěl jen jednou. I když si tu cestu moc nepamatoval. Bylo to těsně po škole. Vyrazil se spolužáky a na výlet si pamatoval jako na jeden velký mejdan.

Nezdálo se mu to až tak jiné. Delší cesta byla únavná. Na těchto planetách zas tak moc nedbali o zákony vytvořené Domovinou, což mu připadalo spíše výhodné. Drinky s alkoholem, nebo jinou látkou nebyly tak drahé. Člověk mohl vyzkoušet jídla, nebo činnosti, které by v Domovině byly zakázány pro jejich nebezpečnost, nebo nemravnost. Ne, že by neexistovali i v centru, ale tam je měli dostupné jen bohatí. Jediná nepříjemnost byla karanténa, kterou musel dodržet každý, kdo přiletěl z těchto částí Domoviny

„Ano podle toho bude i ohodnocení. Plus prémie při otevření nového trhu a nové zakázky taky nebude z nejmenších.“

Roman si to rychle spočítal. Rizikový příplatek v takovýchto případech tvořil až pětinásobek obyčejného platu a prémie za otevření nového trhu se rovnala jeho platům za dva roky. Vzpomněl si na pocit marnosti, který měl při uzavření poslední zakázky. Možná by s tolika penězi, co dostane, mohl se svým životem něco udělat. Netušil co. To určitě přijde s penězi.

Autor: Marcela Valouchová | čtvrtek 9.3.2017 7:20 | karma článku: 9.71 | přečteno: 133x

Další články blogera

Marcela Valouchová

Predátor

Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.

28.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 221 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 12 - Lex

V přistávací budově je čekalo překvapení. Jen co otevřeli dveře, sesypal se na ně hlouček mladých lidí oblečených v nejmodernějších společenských šatech centra Domoviny s úsměvy na rtech. Rozdávali letáky, skandovali hesla.

21.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 172 | Diskuse

Marcela Valouchová

Tvůrce

Sedím tu na prahu domova a přemítám o svém dětství. Nebylo jiné, než ostatních mladých v rodině. Proč tedy já? Proč vybrali mě? Mám z toho radost, ale také mě zasáhly zcela podivné neznámé pocity.

15.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.84 | Přečteno: 192 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 11 - Kontakt

Muž, který se k nim blížil, měl na sobě stejné ošuntělé šaty jako domorodci. Pohybova se pomalu a opatrně, jako by si nebyl jistý v kamenitém terénu. Alonzovi připadalo, že vypadá jinak, než ostatní domorodci, jen nevěděl, proč.

7.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.68 | Přečteno: 144 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Jak mě unesli mimozemšťané

Hospoda, do které jsem měl namířeno, je od naší vesnice vzdálená 1,5km, což je přesně sto miliontina vzdálenosti Země od Slunce. Náhoda? Nemyslím si...

28.7.2017 v 9:21 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 193 | Diskuse

Marcela Valouchová

Predátor

Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.

28.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 221 | Diskuse

Dita Jarošová

Dehet...

"Člověk má tolik důstojnosti jak tady ten křeček v kolotoči !" Prohlásil otec a odjel sekat trávu na chalupu... Zbytek rodiny kromě matky, vařící oběd, vyrazil do průvodu, nejprve vyfasovali erární balonky s heliem a pak se slili.

27.7.2017 v 21:57 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 286 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Ach... ten zpěv!

......................................... krása a zvonivé hlásky neznamenají vždy andělské bytosti .......................

27.7.2017 v 7:47 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 177 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (107)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O Laplaceovi, auto-otroctví a znovu-vynalézání kola. Javorová Vyhlídka, 3. října 2006.

26.7.2017 v 22:08 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 152 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 5.65 Průměrná čtenost 257

Čerstvá čtyřicítka, máma od mrněte, snílek. Holka, co ráda sportuje, maluje, čte, chodí po horách a píše povídky.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.