Šutr 1 - Alonzo

Touha po cestách do dálek, objevování tajemství starých civilizací, nebo původu lidstva. To vše jej lákalo na archeologii. A ne jen jeho, i studenty, které měl před sebou.

I tentokrát byli nadšení z jeho vyprávění. Když před třemi lety s přednáškami začínal i jeho nadšení pohltilo. Vyprávěl o starých civilizacích, které našel na odlehlých planetách, které před mnoha generacemi, při prvním exodu osídlilo lidstvo. Některé z planet byly osídleny přímo ze Staré planety, mateřské planety, kde se zrodilo lidstvo. Většinou na těchto planetách civilizace skomírala a byla pouhým stínem toho, co kdysi bývalo. Nejvíce to bylo patrné na planetách vzdálených od středu Domoviny.

Zajímavější než tyto primitivní společnosti, které odmítal mnohdy nazývat civilizací, byly vykopávky. Tajemství prvních osadníků. Nebylo snadné přečíst staré digitální zápisky. Častokrát to byly jen útržky palubních deníků, na mnoha planetách pokračovaly zápisy jen do té doby, než zemřel poslední z původních cestovatelů. Přesto měly záznamy své kouzlo. Možná i doufal, že najde ztracenou cestu ke Staré planetě, která byla teď již mnoho staletí jen pouhou legendou.

Víc jak patnáct let se účastnil výzkumu v terénu. Po návratu z poslední výpravy se oženil. Byla to láska na první pohled, nebo se mu to tak alespoň tehdy zdálo. S Nenou se seznámili na recepci, kterou pořádal její otec. Krásná inteligentní žena jej zaujala i svou neústupností. Dokázala dokonce i vzdorovat svému vlivnému otci, jež byl senátorem za jednu z vnitřních oblastí Domoviny. Recepce se pořádala na Deltě 2, druhé planetě sluneční soustavy uprostřed nejosídlenější oblasti známého civilizovaného světa. Byla administrativní centrum se sídlem senátu, tak i středem vzdělání s nejprestižnějšími univerzitami.

Na jedné z nich nyní přednášel. Výzkum, kterého se zúčastnil, skončil. Zájem společnosti o historii lidstva opadl. Proto nebyly ani finance na archeologické výpravy. Jedním z politiků, kteří ještě tyto projekty podporovali, byl právě Nenin otec. Jak se později dověděl, její matka vlastnila společnost na výrobu kosmických lodí. Jemná elegantní žena, ve které by nikdo nehledal úspěšnou ráznou obchodnici.

Alonzo byl unavený z let neustálého cestování a tak myšlenka na to, že se usadí, se mu zalíbila. Přijal místo na univerzitě a nadšeně vyprávěl své zážitky z výprav studentům archeologie. Z počátku se zdálo vše ideální, budoval s Nenou nový domov, práce ho bavila.

 Dům byl chloubou jeho ženy a on si užíval jeho pohodlí. Patřila k němu i rozlehlá zahrada, která se stala místem mnoha večírků a setkání. I tady se ho hosté ptali na archeologické výpravy. Nebyl zvyklý na společnost a neustálé omílání těch samých historek ho začalo unavovat.

I když byl povahou samotář, měl rád lidi a společnost. Ale dům plný lidí po dlouhé dny a večery byly pro něj moc. Někdy si připadal jako reklama na kosmické lodě, zvlášť když se večírků účastnila Nenina matka, které uměla rozhovor převést z každého tématu na výrobky své firmy. Bývalo tu spoustu politiků a významných lidí. Kombinace síly, ambicí a intrik.

Čím dál častěji trávil večírky stranou. Sedával na terase a díval se na světla města, které se táhlo přes celý obzor a snil o prvních osadnících planet. O jejich trampotách s budováním civilizace. O tom jaká byla Stará planeta a zda je na ní ještě život. Vzpomínal na samotu kosmických lodí a dlouhých výprav. Dovedl řešit problémy, kdy se posádka ocitne v ohrožení života, ale řečnické otázky a meditování nad politickou situací, se kterou mohl máloco udělat, ho jen rozlaďovaly.

V tomto si byli s Nenou, svou ženou podobní. Neměli rádi řečnění jen tak. Raději konali. Alespoň se pokusit něco změnit, než jen tak tlachat do prázdna a nebojovat za své názory. Nena však byla více extrovert a od dětství zvyklá na společnost. Vyrůstala v prostředí plném politiky.

Když pak dostala nabídku na místo v politice, byla to pro ni příležitost něco změnit. Chytla se jí, vlastně se do ní po hlavě vrhla jako do všeho. Znamenalo to však mnoho cestování, návštěvy společenských akcí, rozhovory v médiích. Vídali se víc přes komunikátor než naživo.

Od té doby měl pocit, že nikde nemůže vydržet, začalo se mu ještě více stýskat po cestování, po výpravách do neznáma. Politika, ve které se jeho žena pohybovala jako ryba ve vodě, byla pro něj cizí podivný svět, kde nic není takové, jaké vypadá.

Na svých výpravách si mohl doslova ohmatat základy civilizace, vše bylo jednoduché a dané. Nemusel přemýšlet o tom, co řekne, jestli to někdo nepřekroutí, nebo nezneužije. Nikdo ho nepřesvědčoval o významnosti toho či jiného rozhodnutí o něčem o čem neměl doposud ponětí.

Vídali se čím dál méně a nakonec se dohodli, že vztah ukončí. Oficiálně sice stále byli manželi, ale už se neviděli několik měsíců.

Zapnul trojrozměrnou mapu Domoviny. Označil pás hvězd na okraji.

„Toto seskupení hvězd nazýváme Thorovým pásem. Reziduální metodou jsme zde našli nejstarší pozůstatky civilizací.“

Konec dnešní přednášky byl hodně technický. Náplní byly metody zkoumání. Reziduální metoda byla nejmodernější. Zkoumala změny podloží a dovedla zjistit obrysy staveb, které již dávno neexistovaly.

Zjistil, že jen mechanicky předkládá studentům technické údaje a jeho myšlenky toulají v neuspokojivých vodách jeho soukromí. Měl raději tradiční metodu, fyzické odkrytí staveb a strojů. Sbíral staré věci a z každé z výprav si dovezl upomínku. Někdy to byl stroj, který předkové používali, hračka, obraz, nebo i kus oblečení.

Chvíli měl pocit, že z přednáškového sálu uteče. Jako by se mu život rozpadal mezi prsty. Jak to, že to, co ho doposud uspokojovalo se teď zdá bezvýznamným a nudným?

Zhluboka se nadechl a donutil se přednášku dokončit.