Poslední experiment
Vnuk byl pohoršený, že si děti pletl. Neříkal nic, ale viděl to na něm. Tím způsobem zvedal obočí, když se mu něco nelíbilo, už když byl malý.
Nebyl zvyklý na tolik lidí kolem sebe. Děti rostly a měnily se každým dnem, a po tak dlouhé době nebylo divu, že občas spletl jméno.
Chtěl s nimi chodit do lesa, nebo zajít do Zoo. Nic z toho je nebavilo. Po několika pokusech musel uznat, že jim nerozumí. Chlubili se elektronickými hračkami, o jejichž účelu měl jen pramalé ponětí.
Bylo to samé podívej na toto, vyzkoušej tamto.
Když mu chtěli dát mp3 přehrávač navrhl jim, že je naučí hrát na kytaru. Nerozuměl modernímu světu, kde se děti nechtějí naučit chytat ryby, chodit po lese, nebo zpívat u táboráku.
Seděl na křesle a přemýšlel, že sem nepatří.
Nebylo to to jediné, co jej rozrušilo. Dcera se při minulé návštěvě zmínila o domově. Vlastně se tomu říkalo bydlení se službami. A teď se o tom zmínil i vnuk.
Jeho reakce byla podrážděná a přehnaná, věděl to.
„Copak jsem tak starý a neschopný, aby se o mě někdo musel starat? “
„Jen jsme si říkali, že jsi tu tak sám. Měli bychom lepší pocit, kdybys byl s lidmi, kteří jsou… No. Kdybys sis měl s kým popovídat, podnikat nějaké akce…“
„Myslíš pod dohledem ošetřovatelů.“
Už ani nevěděl, co mu na to vnuk odpověděl. Změnili pak téma a mluvili o dětech.
Na brožuru, kterou nechal ležet jen tak v předsíni, se nechtěl ani podívat.
Zvedl se a přinesl ji. Byla plná optimistických, křiklavě barevných fotografií. Trochu mu připomínala reklamu na dovolenou. Bazén, společenská místnost, velký park.
Zalistoval dál. Animační program.
Znovu měl pocit, že je nesvéprávné děcko.
Podíval se na název zařízení. Podlesí. Zamračil se. To znal. Odešli tam dva z jeho přátel. Karla navštívil před dvěma měsíci. Bylo to hrozné. Ze silného chlapa byla troska, která sotva stála na nohou. Jeho světem se stalo posedávání v parku a hádky se spolubydlícím.
Když pátral po dalším z jejich kdysi dávno nerozlučné trojice, dověděl se, že je v nemocnici a podle doktorů tam i zůstane.
Z návštěvy si nepamatoval na šťastné tváře, které viděl v brožuře.
Vždy byl aktivní člověk. Organizoval si život sám. Několikrát v životě změnil směr, své cíle i styl života. Říkal tomu experimenty.
První uskutečnil ve svém mládí. Nebyl dobrý student. Bratr i sestra úspěšně studovali a nikdy s tím neměli potíže. On prolézal střední školu jen s odřenýma ušima. Nikdo nevěřil, že půjde na vysokou.
Byla to možná pubertální vzpurnost, ale napjal síly a nakonec se na školu dostal.
Pozorovat den za dnem otcovu nevěřící tvář bylo jeho odměnou. Nevěřil mu, že se na školu dostane, ani že školu dokončí.
Uvěřil mu až v posledním ročníku.
To už nastoupil další experiment. Po dědovi zdědil malou chatu v lesích. Nadchlo ho to. Po promoci se vykašlal na dobré místo, které mu zařídil otec a jen s batohem se vydal na dráhu lesního muže. Chtěl žít mimo civilizaci. Lovit zvěř, lovit ryby, žít z darů lesa.
Tento experiment trval jen několik týdnů. Vrátil se domů s podrážděným žaludkem a touhou po životě ve městě.
Potom přišel na řadu život v cizině a cestování. Byl to hektický život plný zážitků a poznávání.
Svatba, rozvod, a další svatba už nebyly tak zásadní změny. Přesto si tyto etapy ve vzpomínkách striktně odděloval.
Odložil sklenici a protáhl se. Půjde brzo spát, aby měl sílu na další den. Možná to bylo dětinské, ale pomyšlení, že z něj bude seschlý stařík, který se umí jen hádat, jej děsilo.
Začal běhat, začalo to po návštěvě přítele v Podlesí. Jeho staré kosti nejprve protestovaly. Únava se postupně zmenšovala a on si začal pohyb užívat.
Byl čas na další experiment.
Na ten jediný, který se mu nepovedl. Tehdy byl až moc spoutaný se světem. Společnost mu jako mladému měla co nabídnout. Tentokrát mu nenabízela nic, odmítala jej, neměla pro něj místo ani uplatnění.
Druhý den si sbalil vybavení do přírody do baťohu a vyrazil. Doufal, že chata v lesích bude pořád stát. Naposledy se podíval na dům a usmál se. Poprvé po dlouhé době cítil, že žije. Bude to jeho poslední experiment.
Marcela Valouchová
Probuzení - Přípravy
"Nevíš?" Starší muž se díval na mladšího ochránce. "Ani intuice ti nic neříká?" Mladý muž vzdychl. "Je to nejednoznačné. Na pověstech z planety něco bude. Změnila ji."
Marcela Valouchová
Probuzení - Zahrady
Zamračila se. "Víš o mě všechno?" "Očividně ne." Usmál se. Pak zvážněl. "Je to součástí bezpečnostního protokolu poznat ty, co přijdou na palubu. Co je jejich slabost, co přednost."
Marcela Valouchová
Probuzení - Nový domov
Cesta nahoru byla hrozná. Houpal se jí žaludek ještě čtvrt hodiny po přistání. Připadala si pomačkaná zevnitř i z venku. Zato Prima vypadala odpočinutě a svěže. Hned se seznámila s průvodci. Smála se a vtipkovala.
Marcela Valouchová
Probuzení - Vánek
Tento diplomat se Alexovi docela zamlouval. Nebyl tak povýšený, jako ostatní, které potkal. I když určitý odstup si také držel. Alexov byl ochránce. Byla to poměrně nová profese centra.
Marcela Valouchová
Probuzení - otec
Místnost kterou dali Ale k bydlení byla zařízená pohodlným krásným nábytkem. Vše bylo rovné čisté a jistě vyrobené stroji. Bylo tu spousta přístrojů o nichž ani netušila na co jsou. Seděla na jedné ze dvou světle modrých pohovek.
Marcela Valouchová
Probuzení - město
Jídlo nemělo pořádnou chuť ani vůni. Snědla jen trochu a stáhl se jí z něj žaludek. Mladá žena, která jí ho donesla se usmála. "Musíš mít hlad. Jez, jídlo ti pomůže uzdravit se."
Marcela Valouchová
Probuzení - Sny
Ležela na měkkém mechu vydávajícím omamnou kořeněnou vůni. Motala se jí z ní hlava. Ale to nebylo to jediné, z čeho se jí motala hlava. Bylo to z reje postav kolem. Napůl lidské, napůl ptačí bytosti se míhaly kolem.
Marcela Valouchová
Probuzení - Cesta zpět
Napadlo ji řešení. Poddat se přírodě, ne tak jak na začátku, ale o trochu měně. Vědomě kontrolovat to kam jde, ale ne to co dělá. Bude pozorovatelkou sebe sama. Jen to chce něco, co ji udrží při smyslech.
Marcela Valouchová
Probuzení - Venku
Probrala se. Netušila kde je a co se s ní děje. Zoufale ji chyběl kyslík a kolem byla nazelenalá průzračná voda. Začala hýbat rukama a nohama. Hrdlo a plíce měla jako v ohni.
Marcela Valouchová
Probuzení - Divočina
Běžela nejprve rychle. Chtěla být co nejdříve pryč. Ani nevěděla kdy ztratila boty. Jediné co si pamatovala byla kuchyň, kde stála a věděla, že musí pryč.
Marcela Valouchová
Probuzení - Legendy
Pokračování příběhu dívky z Probuzení. Dovíte se trochu více o světě, kde se narodila a žije. Snad se bude líbit.
Marcela Valouchová
Probuzení
První část fantazie o (ne)obyčejné dívce. Zatím nevím kam mě příběh zavede. Takže. Bylo nebylo, na jedné z planet vzdálené sluneční soustavy.
Marcela Valouchová
Karanténa - povídka
Toto je povídka, kterou jsem napsala před několika lety. Myslím, že se k současné situaci hodí. Není to předpověď, jen fantazie.
Marcela Valouchová
Soumrak globalizace
Jaký bude svět po pandemii? Mnoho lidí se nad tím zamýšlí. Zda přijdou další epidemie, zda budeme cestovat. Zůstane svoboda, nebo nastoupí totalitní vlády? Co bychom měli změnit, aby se to nestávalo? Jde to vůbec?
Marcela Valouchová
Jaro
Jen malý kousek mé fantazie. Který snad bude mít pokračování. Snění o jných světech o odvaze žít i bojovat hlavně sám se sebou.
Marcela Valouchová
Imp
Hodil tašku na postel a sesul se vedle ní. Byl unavený. Místo tramvají šel ze školy pěšky. Vlastně běžel. Měl takový vztek, že nemohl v klidu sedět. Cestou se vztek změnil v pocit hořkosti, nespravedlnosti a únavy.
Marcela Valouchová
Svědění
"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo.
Marcela Valouchová
Rozmarýny
Spěchala. Měla strach, že dítě ve vaku na zádech začne brečet. Nesmí ho nikdo slyšet, poznali by to. a zároveň ji děsilo to, že se zatím nijak neprojevilo.
Marcela Valouchová
Svět venku
Svět venku. ********************************** Den a noc rozeznávám jen podle intenzity světla. Rozdíl není velký.
Marcela Valouchová
Sen o budoucnosti
Ten sen mě provázel již od dětství. Byl pokaždé trochu jiný, a přesto pocit z něj byl stejný. Nadšení z překrásné podívané zakončilo probuzení v záplavě potu a strachu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x