Kořeny

V jeho domově bylo příjemně. Teplo sálající ze stěny mu prohřívalo tělo. Líně se zavrtěl. Měkká vrstva pod ním se začínala rozpadat. Je čas najít si nové místo pro odpočinek.

Pomalu se protáhl a začal pátrat v mysli, kdy se to stalo naposledy. Chvíli to trvalo, musel se nejprve pořádně probudit.

Ano, bylo to relativně nedávno. I to bylo důvodem, že jeho probouzení trvalo déle. Jeho odpočinkový cyklus nebyl dokončen.

Vzdychl. Věděl, co to znamená. Kořeny stromu, ve kterém žije, se rozpadají. Za čas se začne rozpadat i strom nad kořeny.

Nasál vzduch a to jej donutilo kýchnout. Stopy rozkladu byly i ve vzduchu.

Čím víc se probouzel, tím více mu to začalo dělat starosti. Byl zde celý svůj život. Strom mu předal jeho otec. Ten jej zasvětil do celého procesu správy stromů. Nebyl to jen jediný organizmus o který se staral. Strom hostil spoustu dalších druhů. Někteří, tak jako létavci vysoko v oblacích žili se stromem v symbióze a k dobrému prospěchu se vzájemně potřebovali. Jiní, jako čistící červi, nebo liánovité přísavníky měli menší dekorativní, nebo podpůrné role. Strom poskytoval i úkryt drobným tvorům lesa, ve větším měřítku tvořil charakter krajiny.

Ano byl to organismus, který stárnul a časem se rozpadne. Jen to mělo být někdy v dálné budoucnosti. Rychle spočítal generace svých předků. Ano ještě by měl strom vydržet přibližně deset generací. Byl sice za polovinou svého života, ale přece jen měl být ještě v plné síle. Ještě několik generací měl dokonce růst, ne se začínat rozkládat.

Něco se pokazilo.

Hned začal jednat. Únavu, kterou způsobil nedokončený odpočívací cyklus zatlačil vědomě do pozadí ve svém vědomí.

Nejprve kořeny. O ty se staral prvotně. Prošel všechny tunely, které duté kořeny tvořily. Poslal sondovací červy, aby zjistili složení půdy. Svět kolem byl stabilní a škodlivé látky se ve zdejší půdě vyskytovaly málokdy. Jed dvakrát za jeho život bylo zvýšené složení škodlivin. Ale nikdy se množství nepřiblížilo kritické hranici.

A i tentokrát to nic špatného nenašel.

Zkontroloval liány. Stínily patřičně kmen stromu a vypadaly zdravě, a také drobní tvorové sídlící v dutinách kořenů nezpůsobili větší škody, jen drobné trhlinky, které zdravý strom uměl zacelit.

Tím skončil svou práci v oblasti kořenů. V oblasti, kam patřil a odkud se mu nechtělo. Za celý svůj život opustil svůj kořenový domov jen párkrát.

Stulil se na chvíli do svého lože a zavřel oči únavou. Šplhat nahoru se mu opravdu nechtělo. Bohužel musí. Musí zjistit, proč strom odumírá.

Má zodpovědnost za všechny ty tvory závislé na stromě.

Létavci. Zavzpomínal se zavřenýma očima. Když poprvé viděl jejich nádherný barevný let zalitý slunečními paprsky, srdce mu vynechalo, jak úchvatná to byla podívaná.

Co když je něco s létavci a strom má málo energie, kterou jim poskytují?

Pomalu se škrábal ke středu stromu. Vždy stačilo vstoupit do dutého kmenu a nechat se vynést do zářivého světa v oblacích.

Jak se blížil ke středu rozklad ve vzduchu sílil. Může strom odumírat z vrchu? Vždy měl za to, že nejprve začnou odumírat kořeny.

Vešel do svislého tunelu. Vdechl. Vzduch tu byl jen o málo lepší. Zmateně se díval kolem sebe. Teď jej měl uchvátit stoupající vzduch.

Pomalu, velice pomalu se začal vzduch hýbat. Jeho vzestup byl tak pomalý, že mu mohl pomáhat odrážením se od stěn.

Byl v polovině výšky stromu, když se jeho pohyb zastavil. Nepomáhalo ani odrážení.

Našel vstup pro létavce a vyhlédl ven.

Jeho očím netrvalo tak dlouho, jak čekal, aby se přizpůsobily světlu venku. Bylo zataženo a tak jej nepřekvapilo, že nevidí žádné roztažené nádherně barevné křídla létavců.

Pohlédl na kmen stromu. Byl podivně šedivý. Sáhl na kmen zvenčí. Na krátkých prstech lopatkovitých rukou, které používal většinou jen k pročišťování podzemních chodeb, mu uvízla mazlavá šedivá hmota.

To bylo špatně, hodně špatně. Jak létavci přistávali, odlétali a lezli po kmeni, jeho povrch se tak čistil. Měl být přirozeně drsný, čistý, suchý bez povlaku a dohněda zbarvený.

Vzhlédl nahoru. Kam až viděl byl kmen stejný. Po létavcích ani památky. Kde mohou být?

Donutil se podívat se dolů. Neměl to rád. Byl podzemní tvor, kde nejvyšší výška měla délku jeho oválného těla.

Musel počkat, než se mu přestane točit hlava. Když se nu pohled ustálil uviděl něco strašného.

Pod stromem, mezi porostem na zemi i na něm ležely stovky těl. Jejich křídla nebyla barevná, ale měly stejnou šedivou barvu, jako kmen stromu.

Věděl, že je pozdě. Strom se nedal zachránit. Ne bez přílivu energie, který mu dodávali létavci.

Ví, co musí udělat. Najít nejčerstvější zárodky létavců a ostatních tvorů, kteří tvořili symbiózu se stromem, zakonzervovat je. A potom najít semeno stromu a vysadit nový.

Pak jej to napadlo. Ale proč se to stalo? Co když strom chátrá, protože je špatné prostředí? Kam zasadit semeno?

Znovu se podíval na oblohu. Byla tmavá. A… Smrděla. Ano. Ve vzduchu bylo něco nedobrého. Kouř ano to je ono. Kdysi dávno do podrostu na zemi uhodil blesk a zapálil jej. Pak byly ve vzduchu stejné látky. Jen ne tolik. Nyní byl jimi vzduch přesycen tak, že i jemu se začalo špatně dýchat.

---

Cesta byla dlouhá. Postupoval jen pomalu. Jeho ruce byly sice stvořeny k hrabání, ale ne tak dlouhých chodeb.

Vždy se po několika kilometrech vyhrabal na povrch. Musel to opakovat desetkrát, než uznal, že vzduch i půda je vhodná pro zasazení semena.

Vyloupl semeno ze schránky. Vnitřek vypadal jako zářivý drahokam, který hrál všemi barvami. Byla v něm zakódována celá stavba stromu.

Vyhloubil potřebné hnízdo a semeno vložil do půdy.

Pozoroval, jak z něj vyrazily tenké nitky, které se zavrtávají do půdy. Byl unavený a šťastný. Bude svědkem zrodu stromu, který dá domov mnoha novým životům.

Pozoroval počáteční fázi a jeho tělo přecházelo do klidu. Měl připravené pohodlné místo. Až se dokončí jeho odpočinkový cyklus, bude strom připraven na osazení symbiotickými organizmy a tehdy nastane další jeho práce.

Ještě jedna činnost a může se v klidu oddat spánku. Musí zajistit své potomstvo. Přejel si rukama po těle. Ano už cítil, jak se na konci jeho oválného těla tvoří záhyby. Trochu jin pomohl a záhyby prohloubil. Až se vzbudí, nebude sám. V kořenech nového stromu mu budou pomáhat jeho potomci.