Marcela Valouchová
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 258x
Seznam rubrik
Marcela Valouchová
Šutr 21 - Symbiont
Město bylo skoro prázdné. Viděli pouze několik hloučků dětí. Jen málo dospělých. „Kde jsou všichni?“ zeptal se Alonzo Mavis, která se k nim právě připojila.
Marcela Valouchová
Vlak
Připadalo jí, jako by ještě spala. V této časné hodině nebyly její smysly úplně probuzené. Mlha kolem a vzdálené pouliční osvětlení zastíraly starou cestu s výmoly a vše vypadalo pohádkově snové.
Marcela Valouchová
Šutr 20 - Zpět na šutr
„Ta prokletá planeta, já věděl, že to bude problém... Jak mohla zvítězit zrovna Nena?“ Lex třískl do stolu. Chodil po místnosti sem a tam jak podrážděný lev v kleci. Sametový plášť za ním vlál.
Marcela Valouchová
Vzkaz
Tento zimní čas mu vyhovoval. Všude spěchající lidé plní starostí. Pásl se na jejich pocitech uspěchanosti a bezradnosti. Užíval si té slasti, dokud to jde. Ještě tak den a vše skončí, budou chudé dny.
Marcela Valouchová
Šutr 19 - Modrá pavučina
Park obklopený skalami se zdál jako klidné útočiště. Až na občasné vznášedlo, které přeletělo nad jejich hlavami, tu byl klid. Restaurace v jednom z rohu parku krytá kvetoucím keřem byla velice příjemná.
Marcela Valouchová
Civilizace Eltaj
Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví.
Marcela Valouchová
Šutr 18 - Výsledky
Po snídani se ozval komunikátor. Tentokrát se neobjevila mladá tvář Alny, ale Pooův plnovous. „Jsou už testy u konce?“ zajímal se Roman. Byl nedočkavý.
Marcela Valouchová
Dveře
Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.
Marcela Valouchová
Šutr 17 - Poova klinika
S úlevou se Nena s Alonzem rozhlédli po místnostech, které sdíleli po dobu letu. Většinu věcí už měli sbalených. Už jim chybělo jen několik drobností. „Myslíš, že je to dobrý nápad brát ho sebou?“ Zeptal se najednou Alonzo.
Marcela Valouchová
Internát
„Já vám na nějakou výběrovou školu kašlu.“ Zašeptala hubená dívka s dlouhými blonďatými vlasy starostlivě vypadajícím rodičům. Řekla to rozčileně a tak šepot mohla slyšet i ona. Usmála se, letos to bude zajímavý začátek roku.
Marcela Valouchová
Šutr 16 - Karanténa
Myslel si, že návrat do civilizovaného světa bude vysvobozením. Cítil se opačně. Prvotní úleva a nadšení, když se dostali k Deltě vyprchala a teď byl napjatý a nervózní. Jak dlouho byl na té zatracené planetě? Tři měsíce, čtyři?
Marcela Valouchová
Utopie
Jel po rovné nové silnici. Na tmavém asfaltu bylo namalováno bílé značení. Ten kontrast ještě podtrhoval novotu silnice. Vyjel na polní cestu a zastavil. Pomalu vystoupil z auta.
Marcela Valouchová
Šutr 15 - Návrat
Byli v polovině cesty domů. Roman stále hýřil optimismem a vzpomínkami na rodnou planetu. „Vždy jsem cestoval, nevěřil jsem, že se mi bude tolik stýskat. Myslím, že se teď usadím a budu si chvíli užívat.
Marcela Valouchová
Tma
Vždy se bála tmy. Byl to tem iracionální, nevysvětlitelný strach, při kterém člověku vynechá srdce několik tepů, nemůže se nadechnout. Teď už se ten pocit dostavoval jen zřídkakdy. Většinou jen ve spánku.
Marcela Valouchová
Šutr 14 - Zpět v přístavu
Zpět nešli stejnou cestou. Mavis je dovedla i se skupinou Stely k místnosti, která se ukázala být velkou garáží. Tam už na ně čekal Roman. Vypadal trochu nervózně a nedočkavě. Neměl toho sebou mnoho.
Marcela Valouchová
Bariéra
Nepřítomným pohledem se dívala na bariéru. Neviděla vysoký val z mohutných kmenů stromů, hlíny a kamení, ale svět za ním. Takový, jaký si jej představovala.
Marcela Valouchová
Šutr 13 - Město
Měli pocit, jako by se dostali do jiného světa. Před nimi se otevřel obrovský prostor. Teplota uvnitř byla stejná, jen tu nefoukal nepříjemný vítr. Prostor byl ohraničený skálou, bylo to obrovské údolí.
Marcela Valouchová
Predátor
Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.
Marcela Valouchová
Šutr 12 - Lex
V přistávací budově je čekalo překvapení. Jen co otevřeli dveře, sesypal se na ně hlouček mladých lidí oblečených v nejmodernějších společenských šatech centra Domoviny s úsměvy na rtech. Rozdávali letáky, skandovali hesla.
Marcela Valouchová
Tvůrce
Sedím tu na prahu domova a přemítám o svém dětství. Nebylo jiné, než ostatních mladých v rodině. Proč tedy já? Proč vybrali mě? Mám z toho radost, ale také mě zasáhly zcela podivné neznámé pocity.
Marcela Valouchová
Šutr 11 - Kontakt
Muž, který se k nim blížil, měl na sobě stejné ošuntělé šaty jako domorodci. Pohybova se pomalu a opatrně, jako by si nebyl jistý v kamenitém terénu. Alonzovi připadalo, že vypadá jinak, než ostatní domorodci, jen nevěděl, proč.
Marcela Valouchová
Kopule
Seděl na zápraží a díval se na hranici pozemku. Bude muset jít ven. Je na řadě. Nechtělo se mu. Venku to nebylo moc přívětivé. Co přívětivé. Nahánělo mu to tam strach. Ale bude tam muset. Jak dlouho už tam nebyl?
Marcela Valouchová
Šutr 10 - Vesnice
Další den probíhal stejně jako ten předchozí. Do přístavní budovy přišlo několik skupinek místních obyvatel. Vyměnili barutu za zboží. Nenini asistenti se předháněli ve strategiích, které měly zaujmout domorodce.
Marcela Valouchová
Sraz
Dívala se na sebe do zrcadla. Znovu se cítila tak jako v dětství. Nervózní, ustrašená, pochybující sama o sobě. Tehdy na škole si přála, aby jí přijali trochu mezi sebe, nebo aby alespoň nebyla terčem jejich popichování.
Marcela Valouchová
Šutr 9 - Deník
Seděli a povídali si skoro až do rána. Jako za starých časů. „Nevím, proč náš vztah takto skončil,“ řekla najednou Nena. Alonzo se usmál a pokrčil rameny.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
